Křehká, přesto zocelená Olga Ollie Roučková na cestě za svými sny

Rodačka z Děčína, Olga Roučková, si plní své sportovní sny. Jako první Češka se postavila na start Dakaru, nejslavnějšího a nejtěžšího rallye závodu světa, který také dojela. Nadále na své čtyřkolce sbírá cenné kovy na evropských závodech a brousí si své drátky na body i ve světových rallly, ale nic není zadarmo. Jak se vlastně k závodění dostala? Měla podporu od svých blízkých, věřili v ní? Tak na to vše najdete odpovědi v našem rozhovoru s "Ollie".

Co tak zajímavou ženu jako jsi ty přivedlo ke sportu, který se dá spíše řadit mezi ty mužské?

Tohle je první otázka, na kterou se mě ptá každý. Nejraději bych řekla, že mě k tomuhle netradičnímu sportu dovedli rodiče, ale není tomu tak. Od mala jsem dělala atletiku a motorky u nás doma byly tabu. Ke čtyřkolkám mě přivedl můj tehdejší přítel na našem vůbec prvním randeti.

Kdy tedy přišly první sny, že budeš patřit mezi ty nejlepší ženy ve své jezdecké kategorii?

Naši mě od malička učili - " když už něco děláš tak pořádně, a dej do toho maximum. Polovičaté věci nemají cenu." 

Co je u tvé disciplíny důležité pro úspěch?

Je to komplex věcí, jezdím jedny z nejnáročnějších závodních sérií planety, ve kterých jde ruku v ruce - cílevědomost, tvrdohlavost, nevzdávat se při prvním problému a dost dobře vědět co jako jezdec chci. Hlavně vždycky zůstat sama sebou a nepodléhat trendům nafrněnosti. 

Kdy přišel úspěch, který bys označila jako rozhodující mezník?

Můj vůbec první milník přišel v roce 2014, kdy jsem jako vůbec první žena v české historii vyhrála čistě mužskou kategorii ATV v Mezinárodním Mistrovství České Republiky v Cross Country.

Nač jsi ve svém sportovním životě nejvíce pyšná?

Na to co jsme jako tým dokázali. Nejvíc si cením, že jsem jako první a zatím jediná žena z České Republiky dojela do cíle legendární rally DAKAR. Kde jsme si s týmem dojeli pro 3. místo v Ženách a 26. místo v kategorii Muži.

Přibliž nám, jak se z Olgy stala Ollie?

To už je pradávná historie, a víš o tom, že sem se o tom nikdy snad ani s nikým nebavila? K Ollie jsem přišla na snowboardovém campu, na který jsem se jela učit jezdit ve Snow parku. A když jsme se učili základní tríček Ollie, tak už mi to zůstalo. 

Z jakých nejčastějších omylů o závodění a čtyřkolce s radostí vyvádíš takové ty rýpaly?

Že se jen vozíme, že rozhodně na 4kolku nepotřebuju žádnou fyzičku. No a druhý mýt je klasika - žena sem nepatří.

Takže fyzička, jak tu si prověřuješ?

Jako sportovec ASC Dukla Praha mám výkonnostní testy na denním pořádku. Ale abych se posouvala dál, každý půl rok testuji svou komplexnost na ARMY TESTU. Které mě prověří od A do Z, a dozvím se, jak jsem se posunula v tréninku. Vždycky se vztekám u výdrže ve shybu. Sice z toho mám jedničku, ale nadřu se. 

Veřejnost má často pocit, že žena to má v některých sportech, myšleno mezi muži, mnohem jednodušší. Jak to máš ty?

Jako žena v čistě mužském sportu to mám o hodně těžší. Nemohu mít takový fyzický fond, ani nechci. A druhá stránka, o které se moc nemluví, je jednání se sponzory, jako žena sem ze začátku musela hodně tvrdě argumentovat, proč zrovna já budu lepší než všichni ti muži. Nyní už jsem v jiné pozici, stojí za mnou výsledky. 

Každý sport má své slabé a silné stránky. Jaké to jsou u sportovkyně závodící na čtyřkolce?

Neumím vařit Svíčkovou, vždycky z toho vyleze úplně něco jiného, ale rozhodně ne svíčková. A silné stránky? Nikdy se nevzdávám a za každou cenu se snažím najít řešení. 

Jak moc ovlivňuje tvé závodění tvůj osobní život?

Co myslíš? Jsem klasická žena, jak asi odpovím? Ale ne teď beze srandy, na trati sem závodník, tam řeším pouze a jen závody. Nemůžu si dovolit mít v hlavě například domácí hádku o tom, kdo vynesl a nevynesl koš, musím být maximálně soustředěná. Každá odchylka může znamenat fatální chybu. 

Nedá mi se nezeptat, jaké domácí práce děláš opravdu nerada?

Ježíš, já u domácích prací relaxuju. Mám tak málo času, že si to užívám, snad jen nádobí mě nebaví mejt. Když se rozbije myčka, tak to je brutální pohroma. 

Viděl někdo v rodině u tebe již v dětství potenciál pro závodění s vůní benzínu?

Moje babička. 

Jak vnímá závodění tvoje rodina?

Ze začátku se o mě báli, maminka mi  při mé první rally volala a brečela do telefonu. „Vždyť mi tě tam sežerou. Nemazli se s hadama, a když půjdeš čůrat, koukej, kam lezeš..." Prostě mamka! Taťka mě zas podporoval a štengloval mě ať dojedu co nejlíp. Ségra ta si klepala na čelo, že jsem blázen. No a nyní, celá rodina žije mými závody, podporuje mě, a mým největším trenérem je mamka. Ta přesně ví, kdo, kde závodí, jaké umístění je dobré a jestli jsem se neflákala. Stále se o mě bojí, nikdy nepřestane, ale ví, že závodění je můj život. 

Zvládla jsi jako první Češka Dakar, nejtěžší závod světa. Nač se připravuješ nyní?

Dakar byl jen začátek, nyní intenzivně pracujeme na dalším, tentokrát však za volantem SidexSide. Kde bych chtěla útočit na první desítku.

Slyšela jsem, že intenzivně pracuješ na zbrusu novém projektu. Prozradíš nám o něm něco více?

Připravujeme projekt www.nzlmn.cz a víc nebudu prozrazovat, jedním proklikem na webovky nebo na Instagram NZLMN se dozvíte o našem čistě holčičím projektu víc. 

Foto: archiv Olgy Roučkové a Felix Pašek