Vršovické divadlo MANA přináší na své jeviště slavnou americkou hru Dva na houpačce Williama Gibsona – příběh dvou osamělých lidí, kteří se náhodou potkají uprostřed rušného New Yorku. Režie se ujala Viktorie Čermáková, premiéra se uskuteční 20. května, další reprízy budou následovat 29.5 a 9. 6. V hlavních rolích milenců se představí herečka Týna Průchová a Ondřej Černý. „Tahle hra nestárne, protože mluví o věcech, které jsou pořád aktuální. Hraje se po celém světě a hraje se dodnes. Není to klasická romance s happy endem, ale příběh o pravdě – o tom, jestli chceme žít autenticky, nebo si vystačíme s náhražkou,“ říká dramaturgyně Věra Mašková. 

Příběh lásky nesourodé dvojice
Jerry je právník, který přijíždí do New Yorku zapomenout na rozpad svého manželství. Na večírku potká Gitu, neúspěšnou baletku a příležitostnou švadlenu. On je racionální, rozvádějící se muž, ona lehce potrhlá, záhadná tanečnice. On si potřebuje dát do pořádku život, ona své poničené zdraví. On pochází z vyšších vrstev, ona patří k sociálně slabším. Každý je z jiného světa – a přesto je k sobě cosi přitahuje. Podaří se jim spolu začít nový život?

„Hra skvěle ukazuje rozdíl mezi zamilovaností a skutečnou láskou, která musí obstát v každodenní realitě,“ doplňuje Věra Mašková. Na silný příběh plný emocí zve i Týna Průchová, herečka pocházející ze slavného hereckého rodu. „Hra je o lásce, možná o touze po ní, o snaze být šťastný a najít v sobě to lepší já. Pokusíme se diváky vzít na rozcestí dvou životů, dvou ztracených bytostí a společně hledat životní štěstí.“ Herec Ondřej Černý potvrzuje, že hledání lásky a vlastní identity je univerzální a nadčasové téma: „Navíc postavy Jerryho a Gity jsou skvěle napsané, působí uvěřitelně a lidsky. Je to příběh o lásce, pochybnostech a naději, který nabízí skvělý prostor pro herce a silné emoce pro diváky,“ říká Černý.

Dva na houpačce je příběhem, který rozesměje, dojme a možná i připomene něco z vlastního života. „Vypráví o tom, jak moc můžou opravdové city zraňovat, bolet, ale i obohacovat a povznášet. A také o tom, že lásku si nejde vynutit, vysnít, a dokonce ani zasloužit. Zázrak, zvaný láska, se musí dostavit sám a často bez příčiny. Je to příběh o setkávání a míjení, o stínech minulosti, malých podvodech, velkých bolestech, a hlavně o věčném kouzlu lásky, kterému všichni občas tak rádi propadneme,“ uzavírá Mašková.