Martina Bajerová je lektorka oční jógy, která míní, že naše oči jsou dar, stejně jako samotné vidění. Každý den si to uvědomuje a každé ráno, když se probouzí, rozhlíží se po světě a raduje se ze všeho, co vidí. Vnesla do tohoto oboru zcela nový rozměr. Oční jóga zahrnuje ozdravné kroky, které mohou pomoci zlepšit zrakovou ostrost, omezit únavu očí a podpořit relaxaci.

Původní profesí jste marketingovou specialistkou, jak jste se dostala k józe?

I přesto, že jsem působila jako marketingový specialista, tak jsem už nějakou dobu fungovala v oblasti jógy a práce s tělem a myslí. A pak nějak přirozeně došlo k tomu, že jsem se začala věnovat právě józe. Ten úplný zlom byl, když se mi narodil syn. Tehdy jsem začala přemýšlet, jakým směrem půjde moje energie v životě a co mi opravdu dává smysl. Ale marketingové komunikace, reklama, propagace, PR, tak to mě stále provází a myslím si, že mi to i hodně pomáhá právě v tom, co dělám. Protože dnes, i když člověk dělá velice zajímavé věci, věci, které jsou velmi prospěšné nejen tělu, ale i duši, tak pokud se tyto informace nedostanou k lidem, tak se o nich stále neví.

Jednoduché to ale určitě nebylo, popište nám ty začátky?

Začátky byly hodně o učení, o hledání, o pozorování, o práci s lidmi, o sbírání těch praktických zkušeností a nemůžu říct, že byly složité. Protože když člověk dělá něco, co ho fakt baví, co ho naplňuje, dává mu to smysl, tak je to z něho cítit a přichází k vám lidé, které to oslovuje. Pak to jde nějakým způsobem samo. Stačí se rozhodnout, a hlavně se nevzdávat. A pořád studuju dál, mám za sebou opravdu noho, mnoho kurzů. Menších, větších, zážitkových, prožitkových, ale i teoretických. Nicméně to nejdůležitější je práce s lidmi, teorie je jedna věc a praxe pak úplně jiná. Až praxe ukáže, co funguje a co naopak ne, každé tělo reaguje na něco jiného. Takže si myslím, že úplně to mé největší vnitřní bohatství, které předávám lidem, je to, že jsem pracovala s opravdu velkým množstvím lidí.

Proč zrovna jóga, a to v tolika podobách?

Dává mi smysl práce s lidmi, s vlastním tělem, objevování těla jako takového. Věřím, že je možné úplně vše, jen musíme přijít na to, jakým způsobem s tělem komunikovat a taky věřím v zázraky. Z mého pohledu se zázrak děje za zrakem, my musíme jít za zrak, tam je právě ten zázrak, tam je náš mozek. A ve chvíli, kdy se naučíme pracovat s naší myslí, s naším vnitřním nastavením a vnímáme své tělo, tak nám začne dávat informace o tom, si přeje a co potřebuje. Pokud my ta přání a potřeby následujeme, tak nám tělo vychází vstříc.

A jak došlo k tomu, že se věnujete hlavně oční józe?

Téma zraku se v mém životě stále nějakým způsobem prolínalo. V rámci praxe na škole jsem se setkávala s lidmi, kteří byli nevědomí. Když se mi narodila dcera, také jsme řešili problémy s očima. Jsem milovnicí koní, měla jsem čtyři koně, jedno hříbátko se narodilo slepé, další koník byl zavřený měsíc ve tmě, protože měl opravdu velké problémy s očima, nesměl jít na světlo. Začala jsem si říkat proč ty oči? Co to má znamenat? Proč se to téma stále kolem mě točí?

Měla jste také problémy s očima?

Ano, ve 35 letech jsem začala vidět špatně na blízko, a v tomto věku není diagnóza stařecká vetchozrakost to, co chcete slyšet. A když se mnou dělala rozhovor jedna reportérka a obě jsme na papíry koukaly s oddálenou rukou, tak mi řekla, že přesně tomu bych se měla v jógovém studiu věnovat. A to byl ten moment zlomu, kdy mi to najednou všechno secvaklo, ty souvislosti, ty zkušenosti i ty prožitky s lidmi, kteří neviděli nebo měli problémy s očima.

Co pak následovalo?

Začala jsem vyhledávat informace, přihlásila jsem se do speciálního kurzu pro instruktory oční jógy. To byl základ, po kterém jsem začala dělat kurzy, a protože jsem s lidmi poměrně hodně intenzivně pracovala, tak jsem začala pozorovat, co je ještě potřeba udělat jinak, co oči ještě potřebují. Lidé mi také hlásili, jaké mají omezení, co je bolí, kde je to v očích třeba řeže nebo pálí. A já začala hledat dále, u celosvětových učitelů. Takže jsem tu metodu stále zdokonalovala a rozvíjela. Takže dnes to cvičení zahrnuje mnoho aspektů zraku a nejde jen o ostré vidění.

Zrak je jeden z nejdůležitějších smyslů, jak o své oči můžeme pečovat?

Rozhodně cvičení, je důležité zapojovat všechny okohybné svaly. Ale další velice důležitou částí jsou podmínky, které těm očím dáváme a já jsem přesvědčená o tom, že dnešní oči moderních lidí se v podstatě kazí tím, jak s těma očima zacházíme, protože je přetěžujeme umělým světlem, díváme se hodně do blízka, nepracujeme tolik s periferním viděním, hodně se soustředíme na ostré vidění a toto jsou věci, které ty naše oči velice zatěžují, přetěžují a oči jsou pak vyčerpané a hůř vidí.

Oční vady jsou různé, cvičí se jinak, když má někdo krátkozrakost nebo naopak dalekozrakost?

To se nedá takto říct, protože je potřeba zapojovat ty okohybné svaly vždy celostně. Máme šest okohybných svalů, které fungují v souhře. Ale protože se hodně díváme hlavně do monitorů, do mobilů, tak my s tím okem nepohybujeme v takovém rozsahu, pro jaké je to oko nachystané. Takže dochází k tomu, že se okohybné svaly začnou zkracovat. Naprosto logicky, je to úplně to stejné jako s ostatními svaly na těle, když necvičím, tak se začnou zkracovat a tuhnout. A ty okohybné svaly pak začnou tlačit na oční polokouli, a tak se protáhne. A pokud oční koule změní tvar, byť jen o 1 mm, tak z toho může být nárůst i o 3 dioptrie. Cviky cvičíme u dalekozrakých i krátkozrakých stejné, všech šest svalů se to musí zase naučit pořádně.

Říkala jste, že to není jen o cvičení svalů, co je ještě důležité?

Pro lepší vidění do blízka i do dálky je důležité opět aktivovat periferní vidění, aktivovat pasivní oko, protože my máme vedoucí nebo dominantní oko, kterým se díváme víc než tím pasivním. Stejně jako praváci využívají pravou ruku více než levou. A to ví hodně málo lidí. Jedním z velkých cílů všech cvičení je vyrovnat využívání dominantního a pasivního oka. Říká se tomu fúze. Ve chvíli, kdy začneme využívat oči více vyrovnaně, povede to k lepšímu vidění jak do blízka, tak do dálky. Samozřejmě trénujeme i lepší vidění v šeru, ve tmě. Trénujeme kontrastní citlivost, trénujeme barvocit, trénujeme týmovou spolupráci očí. Oči jsou totiž takové naše snímače, ale ve finále vytváří obraz náš mozek a ten dokáže naše vidění ovlivnit zcela zásadně. Dokonce i tak, že nás přesvědčí o tom, co chceme a nechceme vidět.

Bolí oči, když začnu cvičit oční jógu?

Samozřejmě že okohybné svaly bolí, pokud jsou zkrácené a my je začneme posilovat, začneme je protahovat, tak se ozývají. Většinou se hned po začátku cvičení ptám lidí, jestli už je oči bolí, a ony je bolí, říkám jim: super, aspoň víte, že je máte. Takže opět stejné jako na jiných částech těla, ta bolest je opravdu přirozená a je i hodně příjemná. Začneme naše oči vnímat jinak, jsme s nimi ve větším spojení, začneme cítit, kdy jsou unavené, kdy jsou bolavé, kdy už nám říkají: nechci se dívat do blízka, pojď se podívat z okna do dálky, pojď odpočívat.

Co mimické svaly kolem očí?

Ty s tím jdou ruku v ruce, začnete posilovat i je, a kromě toho, že tím pomůžete očím, tak vypadáte mladší, oční víčka se zvednou, oči se rozzáří. Ale není to jen o dynamice cvičení, potřebujeme oči také uvolňovat. A nejen oči. Důležité je umět odpočívat, uklidnit mysl, uvolnit stisk zubů, jazyk, svaly na krku, uši, zklidnit dech…

Jaký je první signál pro kurzisty, že to funguje?

Často se děje to, že klienti někde začnou zapomínat brýle, a to je vždy první známka toho, že se něco zlepšilo, protože pokud nosíte brýle, tak je to to první, po čem ráno šáhnete. Takže kurzisti na brýle zapomínají nebo je ztrácejí nebo se vrací ke starším, kde mají nižší dioptrie.

Ale ještě jedna otázka mě napadá, je to práce s lidmi. Chtěla jsi to někdy vzdát?

Ne.

Nechyběla jste na festivalu Life!, co se návštěvníci dozvěděli?  

Na našem stánku si zacvičili klasickou jógu. Nechyběly přednášky o metodách přirozeného zlepšování zraku. A zároveň probíhaly workshopy oční jógy. Návštěvníci si mohli zjistit své dominantní oko, naučili se aktivovat to pasivní, naučili se, jak správně protahovat okohybné svaly. My potřebujeme s okohybnými svaly pracovat velice jemně, citlivě a vědomě. Měli také možnost vyzkoušet si různé typy děrovaných brýlí, to je moc krásná pomůcka a byl o ně velký zájem. Festival Life! má skvělou koncepci a jsem moc ráda, že jste na výstavišti mohli být.