Kopí osudu, také  Longinovo kopí, můžete znát i pod názvem Svaté kopí, je zahaleno mnoha tajemstvími. Nejznámější legenda je spojována s křesťanskou tradicí. Říká se, že je to kopí, kterým římský voják Longinus probodl Ježíše Krista na kříži. Tato relikvie má údajně nadpřirozené schopnosti a kolem její historie se točí mnoho mýtů a tajemství. Každému, kdo ho vlastnil prý zajišťovalo úspěch a magickou moc. Existuje několik artefaktů, které jsou považovány za pravé, prozatím však žádný z nich nebyl jednoznačně uznán jako originál.

Kopí mělo během staletí v držení několik významných osobností. Obecně se věřilo, že jeho vlastníkovi byla tradičně přisuzována moc, která mohla ovlivnit osud celého světa. Například, když bylo zakoupeno Benátkami, stal se z mocné republiky mocný stát, ovládající polovinu Středozemního moře. Když se ho zmocnil francouzský král Ludvík IX. byl prohlášen za svatého. Lichtenštejnsko prý ochránilo před okolními válkami. Ten, kdo nevěřil v jeho moc, nemohl očekávat zázraky, stejně jako vládci Francie, kteří ji dovedli až k revoluci a zániku království.

Vlastnit ho měl také římský císař Constantinus I., Konstantin Veliký, císař Theodosius, vizigótský král Alarich, císař Justinián, římský vojevůdce Aetius a vůdce Hunů Attila. Pak se nějaký čas netvořily legendy, nebyly ani žádné indicie, kde by mohl být. Objevit se měl až v rukách Karla Velikého, který podnikl 47 tažení a všechna byla vítězná. Ke zlomu došlo, když mu při cestě z poslední bitvy vypadlo z ruky a byla to prý předzvěst jeho smrti. Dále putovalo postupně k několika dalším panovníkům, vlastnil ho například Ota I. Jindřich IV., Fridrich I.

Mezi nejznámější Longinovo kopí patří to, které měl v dočasném držení císař Karel IV., třicet let bylo uložené na Karlštějně jako součástí klenotů Svaté říše římské. V tomto období se skutečně Čechám zázračně vyhýbaly války. Karel IV. měl dokonce získat i ostatky samotného Longinuse. Zikmund Lucemburský nechal kopí převézt do Norimberku, kde bylo pod ochranou Habsburků a až Císař František II. jej nechal uložit do klenotnici ve Vídni. Neblaze je toto kopí spojené i s postavou Adolfa Hitlera, který byl přesvědčený, že díky této posvátné relikvii ovládne svět. Nechal si ho převézt do Norimberku a věřil, že je nástrojem k ovládnutí světa, že vytvoří Třetí říši a byl posledním soukromým držitelem relikvie.

V minulosti došlo k jeho poškození, kopí se rozlomilo, ale bylo opraveno, obě části byly spojeny stříbrnými drátky a spoj byl zakryt zlatým plechem. Zda v tomto čase či později byl do čepele vsazen železný hřeb, není spolehlivě doloženo. Údajně to měl být hřeb, kterým byl Ježíš přibit na kříž. V roce 2003 bylo kopí podrobeno důkladnému výzkumu a jedním z překvapivých výsledků bylo, že samotné kopí bylo zhotoveno až v 8. století a zlatý plech spojující čepel dokonce až ve 14. století. Stáří však odpovídá hřeb, který je tvarem i délkou skutečně podobný hřebům, které Římani používali k popravě ukřižováním.

Dalším možným Longinovým kopím je kopí nalezené pod oltářem chrámu v Antiochu, dnes se na tomto místě nachází turecké město Antakya. Tato relikvie je uložena v Ečmiadzinu a nikdy nebylo povolené, aby jej odborníci prozkoumali. Arménští církevní představitelé nepřipustili ani podrobné nafocení. Když jej křižáci získali, zvítězili nad přesilou mosulské armády, ale po jeho prodeji začali prohrávat, a nakonec byli vyhnáni ze svaté země.

Vznik legendy o svatém kopí

Osudného dne se chystala poprava, dvou zlodějíčků a Ježíše, byly proto připraveny tři kříže. Lotrům byly rozbíjeny lebky a drceny kosti. Setnin Longin tento trest nechtěl vykonat na Ježíšovi, a tak přicválal na koni a do pravého jeho boku vrazil rázně kopí. Tímto zásahem se římští vojáci ujišťovali, že zasažený je už mrtev. Z Ježíšovy hrudi začaly vytékat krev a voda. A poté co se Longin potřísněnou rukou dotkl náhodně očí, vrátil se mu zrak. Věřil, že je to zázrak, a tato zvěst se začala šířit do všech koutů světa.

Dodnes je údajně dochováno šest hrotů, které se pojí ke kopí osudu, a po jeho smrti se americký generál George S. Patton rozhodl vystopovat původ kopí a poté jej zanechal Hofburgskému muzeu ve Vídni, kde se nachází dodnes. Badatelé se shodují, že jde o kopii a domnívají se, že  originál odvezl Patton na území Spojených států amerických.