Během posledních pěti let vymyslel a zorganizoval v Domě kultury v Kroměříži přibližně šedesát výtvarných výstav. Tuto kurátorskou práci vykonával Robert Rohál už když byl deset let zaměstnancem „kulturáku“, ale pokračuje v ní i teď, když už je na „volné noze“.

Jak byste zhodnotil letošní rok, co se týče výstav v Domě kultury v Kroměříži?

Pokud správně počítám, tak jich do konce roku 2024 proběhlo celkem 14, což znamená, že tři výstavy jsou tradiční a jsou dílem kroměřížských fotografů (Fotobraní) a kroměřížských výtvarníků (Kroměřížský salón, Pod modrým nebem), zatímco zbývajících 11 výstav jsem vymyslel, zorganizoval a „pověsil“ já. Patří k nim i dvě výstavy, které tvoří cyklus Junior Art, v němž dáváme šanci mladým výtvarníkům. Tahle výstava je 2x do roka, a to v březnu a v září.

Které výstavy patřily letos k těm nejúspěšnějším?

Samozřejmě jsou to již zmíněné kolektivní výstavy Fotobraní, Kroměřížský salon a Pod modrým nebem. Díky tomu, že jde o výstavu mnoha vystavujících, tak je vždy plný barák. Protože když vystavuje dvacet lidí a každý z nich si přivede rodinu a přátelé, a když to vynásobíte dvacetkrát, tak foyer Domu kultury praská ve švech. Ale úspěch měly samozřejmě i výstavy slavných fotografů jako jsou Jindřich Štreit nebo Otto Dlabola. Ale určitě musím zmínit ještě pražskou fotografku Jarmilu Vlčkovou z Prahy, přerovského fotografa Pavla Ondrůje nebo olomouckou malířkou Alenu Cikovou, která se předvedla i jako módní návrhářka. Na její vernisáž přišlo 150 lidí jistě i díky tomu, že proběhla módní přehlídka a zazpívala Marcela Březinová.

Ale to ještě není všechno. Poslední letošní výstava byla zahájena na začátku prosince 2024…

Vystavují tu tři ve světě známí tvůrci – malířka a designérka Rosana de Montfort, které je známá i ve Velké Británii i Americe, umělecký kovář a sochař Radomír Bárta a Vincent Chignier, francouzský malíř, grafik a ilustrátor. Je na co se těšit, expozice je ohromná, fantastická. Jejich společná výstava potrvá do 9. února 2025.

Kdo z malířů a fotografů vystaví svá díla v Kroměříži v roce 2025 a kolik výstav je v plánu?

Vypadá to na 12 nebo 13 výstavních akcí. Co se týče jmen, tak to bude například malířka Dita Sedláčková, malíř, keramik a sochař Antonín Gavlas, i v zahraničí ceněná malířka Silvie Kořistková, Jan a Olga Kurzovi, kteří vystaví fotografie a paličkovanou krajku, anebo malířka a návrhářka módy a šperků Alice Stonová. Jako kurátorovi mi imponují známá jména i talentované mládí.

Během dvaceti let jste vystavoval v Česku i na Slovensku, máte za sebou přibližně 60 výstav. Další výstava je v plánu?

Když to spočítám, tak jsem měl loni a letos celkem sedm výstav (Kroměříž, Přerov, zámek Třešť, Bílovec, Holešov, Kojetín, Zlín), což je docela dost. Proto jsem si řekl, že letos bude „klid zbraní“ a spíš chci nachystat něco nového, ale až na rok 2026. Nebudou to ale černobílé tváře a portréty, ale naopak městská či přírodní zákoutí v barvě. Právě i můj nový nástěnný kalendář pro rok 2025 signalizuje moje aktuální zaměření – a to jsou scenérie z Holešova a Kroměříže.

Jako úspěšný autor máte na svém kontě víc než padesát knih. Chystáte něco nového?

Ani ne. Mám sice něco rozdělaného v počítači, ale uvidíme. Za těch dvacet let (1998 – 2018) mi těch knížek vyšlo 55, což je dobré číslo. Ale i když jsem teď v důchodě, tak mám pořád co dělat. Jsou to nejen výstavy, které připravuji v kroměřížském kulturáku, ale také píšu rozhovory a recenze do médií, samozřejmě fotím a jezdím na divadelní premiéry do Olomouce, Zlína i Prahy. Občas jedu na koncert, což mě pořád baví. Teď naposledy jsem byl na skupině Precedens v Přerově, a to byl to velký zážitek. No a taky máme vnučku Jasmínku a vnuka Jáchyma, což je velká radost.

Co vás v poslední době nejvíc rozesmálo a poučilo?

Denně je to vždycky něco, třeba dobrý politický vtip, ale čemu jsem v posledních dnech opravdu hodně nachechtal, tak za to může knížka Dagmar Peckové. Je v ní celkem 101 mikro příběhů z jejího profesního i soukromého života a díky tomu, že umí psát a je vtipná, jsem se neskutečně bavil. Kniha se jmenuje „Ty vole se neříká“ a berte to jako knižní tip.

Ale výborná je i kniha „Příbytky hudby“ autorského tandemu Bodo Plachta a Achim Bednorz. Je o místech, kde žili a tvořili slavní hudební skladatelé pěti století. Výborný text, skvělé fotografie, parádní grafika…

Sylva Slabá Konvičná

Foto: archiv Roberta Rohála