Komediální, charakterní i muzikálové postavy ztvárňuje na jevišti Moravského divadla v Olomouci už nějaký čas herečka Lenka Kočišová. Díky tomu, že je pěvecky i tanečně nadaná, objevuje se nejen v činoherním žánru. Navíc jí sedí i komedie a je od přírody neskonale temperamentní, prostě všestranný talent pro jeviště. Přesto je její nová role v připravované hře Konečně jsi doma! jiná, než ty předešlé.

Blíží se premiéra původní hry Konečně jsi doma! Aneb Papírové mausoleum v režii Petra Štindla. Jakou roli v této nové tragikomedii máte?

Divadelní hru „Konečně jsi doma!“ pro nás napsal olomoucký autor Michal Sýkora a já si v ní zahraji roli Pavly. Je to sestra kontroverzní političky, která se po neúspěšné kampani vrací domů. Pavla s jejími názory a politickým směřováním nesouhlasí. Tvoří protipól k její strohé a direktivní povaze. Je to velmi energická, sebevědomá žena. V průběhu hry ale odhalí své skryté bolesti a nevyřešené křivdy, které ji uštědřila máma a rodina, a které její život hluboce ovlivnily. I když je momentálně ve šťastném vztahu, bojuje například s tím, že mateřství už nestihne, poznává, že její oběť, úzce spojená se sestřinou kariérou, byla zbytečná a bezcenná.

Takže další životná role. V kolika inscenacích aktuálně hrajete?

Tak pojďme počítat: Manon Lescaut, Přelet nad kukaččím hnízdem, Liška B., Ela!, Sluha dvou pánů, Natěrač, Kytice, Sherlock Holmes aneb vraždy vousatých žen a 6. prosince 2024 výčet doplní premiéra hry Konečně si doma.

I když v „antimuzikálu“ Liška B. sice nehrajete titulní postavu, stejně si jako Andula dostatečně zahrajete i zazpíváte…

Andula je moje oblíbená role a v antimuzikálu Mirka Krobota Liška B., skvěle doplňuje plejádu divnotypů a divnotvorů, které hrou prochází. Moc jsem si jí oblíbila, protože i když je značně obhroublá a vzteklá, cítím v ní křehkost, kterou v sobě nosí každá žena bez rozdílu ve společenském postavení, nebo vzdělání…

Její píseň skvěle dokresluje její charakter a myšlení. „Gospel“ v kostele je způsob, jak relaxovat po celodenní šichtě a pro mě jako pro herečku, která Andulu hraje, také způsob, jak zdůraznit potřebu každého člověka alespoň na chvilku se odpojit od toho pozemského a nasměřovat energii jinam, třeba k umění.

Výbornou roli máte i v úspěšnou komedii Natěrač, kterou budete hrát na Silvestra. Znamená, že i poslední den budete trávit v divadle?

Natěrač je velká komediální příležitost pro tři herce. Každé představení si užívám. Mám skvělé kolegy a parťáky na jevišti, Romana Vencla, který je našim uměleckým šéfem, a Janu Posníkovou. Ten náš strojek začíná skvěle fungovat, z čehož mám radost. Diváci navíc výborně reagují a vydaná energie se nám obratem vrací zpět. Je již tradicí, že poslední den roku divadlo hraje komedii. Natěrač je myslím ideální volba pro silvestrovský večer a mě těší, že divákům ten den zpříjemníme, nebo možná i nastartujeme silvestrovskou zábavu. Je totiž také tradicí, že začínáme už v 16 hodin odpoledne.

Když zavzpomínáte na Vánoce, tak jaké byly, když jste byla ještě malá a žila jste na Slovensku?

Pamatuji Vánoce, kdy jsme se brodili sněhem a vyštípaní od mrazu koukali po půlnoční mši na hvězdy. Čekali jsme koledníky, pekli koláčky a tradiční dobroty. Já jsem se sestrami chtěla věčně načapat Ježíška v akci. Nechtěla jsem se odlepit od okna pokoje s krbem, kde se nadílka měla objevit. Koukali jsme na pohádky, navštěvovali babi a dědečka, potkávali se s rodinou, s přáteli, debatovali a večery byly dlouhé a kouzelné. Věčně jsem měla přeplněné břicho, ale také přeplněné srdce. Z té lásky se pak čerpalo po celý další rok. Na stromeček se vyráželo s tátou do lesa s pilkou. Domem voněla kapustnica, perníčky, ryba a jehličí. Tehdy bylo vše jednoduché a čisté. Byla bych ráda, kdyby stejné kouzlo zažívali i moje děti.

Mimochodem hovoříte krásně česky a bez akcentu. Jak jste to dokázala?

Děkuji. V České republice žiju dohromady dvacet let. O co nejlepší češtinu se snažím hlavně kvůli divákům. Je to takový můj závazek. Vystudovala jsem brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění, pro práci si mě zase našla Olomouc. Tady žiju a kromě rodiny jsou Češi mí nejbližší lidé a přátelé. Chci s vámi mluvit vašim jazykem, vašim humorem a neurážet ucho diváka nějakou přibližností. Samozřejmě někdy něco přece jenom slyšet je. Když jsem unavená, nebo ve velkých emocích, nebo někdy nedokážu pochopit princip rovné intonace v komediích (smích). Protože mám v žilách, řeknu to slovensky - „ZURČIVEJŠIU“ řeč.

Temperament ke Slovenkám patří, o tom žádná… A jak a s kým trávíte vánoční svátky dnes? A těšíte se a zavítáte i na Slovensko?

Dlouho jsme se všichni sjížděli k mým rodičům na Slovensko. Pak ale začalo přibývat dětí a už jsme se tam nevlezli. Někdy objednáme chalupu, nebo srub v Čičmanech, někdy se rozdělíme a v přesně naplánovaných intervalech se přesouváme od rodiny k rodině. Když mám mezi svátky představení, zůstávám se svou vlastní rodinou a kluky doma a přijímám návštěvy já. Je to různé. Hlavní je prožít Vánoce ve štěstí, klidu a radosti. Vyházet všechny zmatky, nechat rozplynout smutek, usmát se na lidi kolem sebe a darovat někomu stejné kouzlo, jaké si třeba ideálně pamatujeme z dětství… Přeji Vám všem krásné Vánoce.

Robert Rohál

Foto: archiv Lenka Kočišová, archiv MDO, Robert Rohál