Nesmrtelná hudba Leoše Janáčka, sugestivní a nadčasové drama Gabriely Preissové a velké pěvecké výkony, ale i originalita a celkové vyznění. O tom všem byla opera Jenůfa, jejíž očekávaná premiéra proběhla v pátek 15. listopadu v Moravském divadle Olomouc. V režii Veroniky Kos Loulové a týmu zaujatých spolupracovníků vzniklo dílo, které je na hony vzdálené konvencím a tradicionalismu.

Přitom nová inscenace není jen barvitý tyátr v tom nejlepším slova smyslu, ale člověk musí ocenit i odvahu tvůrců či tvůrkyň. Jejich průniky do všech obyčejných chutí i tragédií života otevírají další otázky. Odpovědí může být právě tato originální olomoucká Jenůfa s nadčasovým přesahem, který může bavit i dojímat.

Přiznám se, že když jsem deset minut před začátkem představením nakráčel do hlediště, kde jsem si měl sednout na kraj čtvrté řady, musel jsem se přiblížit až k orchestřišti. Nedalo mi, abych si neprohlédl pěkně zblízka to, co to visí nad jevištěm. Byla to Velká zeď bulvy, kterou vytvořil britský výtvarník Jamie McCartney, což je v případě olomoucké inscenace Jenůfa čtyřicet nikoliv portrétů, nýbrž čtyřicet ženských zákoutí, každé s mírnými odchylkami.

Teprve až během samotného představení Jenůfa jsem si uvědomil onu vizuální i symbolickou hloubku, kterou umělec vzdává hold rozmanitosti, smyslnosti, tajuplnosti a kráse ženského těla a která byla využita i v rámci Jenůfy a jejího zaktualizovaného rozšíření. Zatímco scéna, rekvizity i oblečení (což je dílo rumunské scénografky Iriny Moscu) evokují současnost, tým doplňuje italská light designérka Fiammetta Baldiserri.

Právě spolupráce s osobnostmi mezinárodního formátu, ale i široký rozhled potvrzuje talent a odvahu režisérky, která sice míří k vysokým metám současného operního žánru, snaží se o současný pohled, který nemá žádné tabu, ale inovací je v dramatickém příběhu Jenůfy docela dost. Vyplouvá tu na povrch téma mateřství, které ale nemusí mít zdárný průběh, objevují se tu i nové postavy i proklamace, a navíc zazní v závěru úplně jiná hudba, s níž nemá Leoš Janáček nic společného.  

I když Jenůfa (či Její pastorkyně) patří k české hudební klasice a nový inscenační přístup se nemusí líbit konzervativnímu publiku, díky tomu, že plyne s emotivní hudbou Leoše Janáčka, a to v mistrovském provedení orchestru za řízení Anny Novotné Peškové, má hodně silných momentů. V premiérovém provedení jsou pěveckými hvězdami – jak jinak - excelentní sólisté a jejich výborné výkony, kde je cítit a slyšet smutek, radost, vášeň i posedlost.

JENŮFA

Olomoucká premiéra – 15.11.2024 19 hod, Moravské divadlo, Olomouc

Oficiální premiéra – 20. a 21. 11. 2024 19 hod, Národní divadlo v Brně, součást Janáčkova mezinárodního hudebního festivalu, Brno

Hudba: Leoš Janáček / Libreto: Leoš Janáček podle Gabriely Preissové / Hudební nastudování: Anna Novotná Pešková / Dirigent: Anna Novotná Pešková / Režie: Veronika Kos Loulová / Dramaturgie: Marta Ljubková / Sbormistr: Michael Dvořák / Scéna a kostýmy: Irina Moscu / Světelný design: Fiammetta Baldizer

Obsazení:

Jenůfa: Barbora Perná

Kostelnička: Eliška Gattringerová, j. h. / Yanina Ulasavets, j. h.

Laca Klemeň: Josef Moravec, j. h.

Števa Buryja: Raman Hasymau

Stařenka Buryjovka: Sylva Čmugrová, j. h.

Stárek: Jiří Přibyl

Barena: Anna Moriová

Karolka: Helena Beránková / Kateřina Popová, j. h.

Inscenace vznikla v koprodukci s Národním divadlem Brno v rámci festivalu Janáček Brno a ve spolupráci s organizací Úsměv mámy.

Robert Rohál

Foto: MDO