Přerov je město, kam jezdím často za kulturou a věřte, že jsem nikdy nebyl zklamaný. Je to jednak proslulý jazzový festival, jehož 41. ročník před pár dny skončil, jednak „výstavní“ výstavy v Galerii města Přerova, ale zážitkem byl i nedávný koncert skupiny Precedens. Dvouhodinovka báječných písní starých i nových, ale v každém případě nesmrtelných. Ocenilo to i mimořádně spokojené publikum v „plném baráku“.

Znovu jsem si uvědomil charakteristický styl, tvůrčí potenciál Martina Němce, na jevišti tradičně bosonohého, rockový tah i ikonické momenty, které mi dělají velice dobře už hodně dlouho. A pak zpěvačka Daniela Langrová. To není jen oslnivý zjev, sexappeal i sympatický projev, ale také hlas, který má sílu, nuance a barvy. Září a hladí, ale také kouzlí nálady, ať už jde o písně letité, a přesto nadčasové a publikem milované (Soumrak bohů, Dívčí válka, Doba ledová, Věž z písku) nebo novější a nové skladby jako Piruety, Marie Bladová, Údolí bez králů nebo Válka s mloky – i ty mají myšlenku, jedinečný zpěv a neuvěřitelný náboj.

Tak jako tak za všechno může právě Martin Němec a jeho kompozičně, textově, aranžérsky, zvukově s vůní synthi popu s neztenčenou silnou výpovědi, navíc v podání štíhlé dlouhovlasé gazely, která opanuje jeviště (pravda je, že na skvělé zpěvačky měl vždycky nos). Přitom celá kapela potvrzuje záviděníhodnou kompaktnost i technicky vybroušený um, kdy do sebe všechno zapadá a dává smysl.

Ale tohle všechno jsem obdivoval už v Době ledové, kdy byla v kapele – mimo „šéfa“ Martina Němce – úplně jiná sestava. Přitom ještě jedna osobnost tvoří Precedens už léta, a to skvělý klávesák Pavel Nedoma. Vedle toho oceňuji i vokální nasazení hudebníků (nelze nezmínit další členy kapely: Karla Voštu – kytara, Zdeňka Imramovského – basa, Tomáš Kašpar – bicí), ale baví mě rovněž „choreografie“ kapelníka, kterého je také plná scéna. Je v něm magnetická energie, která přitahuje a svádí.

Sílu kultovní kapely oceňuje publikum stejně jako recenzenti, kteří tomu rozumí a mají jasno: Mrazivý koktejl novoromantiky, synth popu, scénické hudby, odkazů na vážnou hudbu i progresivního rocku s texty, které jdou občas proti srst, a přitom mají poezii, lehkost i naléhavost bez zábran. Řekl bych – dokonalá krása v nostalgii a hravosti, což platí i pro současné koncerty Precedens. Zanechávají nesmazatelný otisk.

Robert Rohál

Foto: Robert Rohál