I když jsem přibližně věděl, co asi obsahuje výstava "Helena - 60 let na scéně", to, co jsem v Tančícím domě viděl, předčilo veškerá moje očekávání. Roky sleduji úctyhodnou kariéru Heleny Vondráčkové, ale co nabízí tahle expozice, tak to je něco! Je tu nejen neskutečné množství fotografií a plakátů, ale také vystaveny obaly desek či zpěvaččiny ceny, které získala ať už doma nebo ve světě.

Jako první česká zpěvačka povýšila statické zpívání u mikrofonu na skutečně hodnotnou podívanou, kdy moderuje, tancuje, stepuje a ovládá hru na několik hudebních nástrojů. Dokladem toho je nespočet unikátních fotografií ze zpěvaččiných začátků, fotografie s rodiči, se světovými osobnosti nebo obrazové záznamy od její první pěvecké soutěže Hledáme nové zpěváky (z roku 1964) až po současnost.

Návštěvníci mohou vidět i Heleniny slavíky, anděly nebo zlaté, platinové či diamantové desky, snímky či videa z koncertů nejen z Německa nebo Polska, ale také z Japonska, Ameriky, Kanady či Austrálie. Nechybějí ani nejrůznější předměty či různé suvenýry, které zpěvačka přivezla ze zahraničí, ale také názory kolegů či osobností nejen z hudební branže.

Karel Gott: „Sledoval jsem ji od počátků, jak se systematicky vypracovávala k úspěchům, uměla si dobře vybrat repertoár, chodila na hodiny zpěvu a věděla, jak se v branži orientovat. Byla reprezentativní typ i pro mezinárodní scénu a svým věrohodným a přirozeným způsobem si získala své posluchače u nás i ve světě. Protože věděla, že vystoupení musí být také zábavné, nejen pěvecky dobře odvedené. Uměla bavit, uměla světové jazyky, prostě dáma.“

Jiřina Fikejzová: „Z půvabného děvčete od Červené řeky se stala, jak šel čas, krásná hvězda-stálice v plném lesku, dokonalá profesionálka v ryzím slova smyslu. My, kdo ji známe i v soukromí, víme, že i tak v ní zůstala ta milá, lehce zranitelná, ale taky pěkně tvrdohlavá, cílevědomá holka ze Statiňan. Když se tak zamýšlím nad Heleninou osudovou dráhou, umělecky veleúspěšnou, napadá mě španělské přísloví: Vezmi si, co chceš, a zaplať za to řekl Pán Bůh.“

 Milan Lasica:„Moje nejvýznamnější pracovní setkání s Heleno se událo na bratislavské Nové scéně, kde jsem ji režíroval v titulní úloze klasického muzikálu Hello Dolly! Kromě toho, že byla půvabná, dobře hrála a výjimečně zpívala, projevila se během celého zkušebního období jako na slovo vzatá profesionálka. Vždy dokonale připravená umělkyně, která se sice dokáže vznášet v oblacích hudby, ale přitom pevně stojí na vlastních nohou (a ty teda stojí za pohled).“

Bombou pak jsou zpěvaččiny šperky i kostýmy, které slavily úspěch i v zahraničí. Návštěvníci se mohou obdivovat třeba nádherný kostým, s nímž slavila s písní Ostrovy pokladů na festivalech v Tokiu a v Brašově. Nechybí ani svatební šaty princezny v pohádce Šíleně smutná princezna či kostým ze sopotského festivalu, kde v roce 1977 vyhrála s písní Malovaný džbánku hlavní cenu – Grand Prix.

I díky efektním, a přitom elegantním kostýmům (ať už je vytvořily kostýmní návrhářky Marie Marková, Dagmar Březinová nebo Táňa Kovaříková) patřila a patří k nejlépe oblečeným zpěvačkám. Jsou jich tu desítky včetně doplňků, bot či kozaček, což jen potvrzuje fakt, že měla vždycky vytříbený vkus. I o tom je v Tančícím domě celá Helenina výstava...!

Robert Rohál

Foto Robert Rohál