Každý okamžik je výjimečný. Tak se jmenuje fotografická výstava Jarmily Vlčkové, herečky, fotografky a spoluautorky dětských knih. Svou tvorbu představuje od 16. ledna do 22. února ve foyer Domu kultury v Kroměříži. Návštěvníci mohou vidět její makro fotografie přírody, divadelní svět, originální projekt Palečkové, ale i snímky ze zahraničních toulek.
V Kroměříži vystavujete také výběr z výstavy Městské divadlo Mladá Boleslav za časů korony… Autorem nápadu byl umělecký šéf Městského divadla Mladá Boleslav, herec a také režisér Petr Mikeska. De facto to byla vaše první samostatná výstava fotografií. V Kroměříži vystavujete výběr z této výstavy…
Pandemie zasáhla všechny oblasti našich životů. Zároveň ale poskytla příležitost zastavit se, popřemýšlet. O práci, kterou děláme, o nás samých. Dala nám možnost uvědomit si mnoho věcí a získat od nich mnohdy tak přínosný odstup. Divadla, ač zavřená, nepřerušila svůj provoz. Tvůrčí energie, která se za normálních okolností dostávala přes rampu k vám, našim divákům, se kumulovala. Nutkání vztáhnout se nějakým způsobem k realitě, která nás obklopovala, se přetavilo v sérii jednadvaceti fotografií. Rádi bychom tímto způsobem předali hmatatelnou zprávu o tom, jak jsme situaci vnímali my. Jak jsme se museli naučit mnoho nového. Co to pro nás znamenalo. Nejde o fotografie ryze dokumentární, ale o uměleckou výpověď o naší práci v době – slovy klasika - vymknuté z kloubů.

Co byste řekla o fotografiích, kde představuje Palečky

Palečkové se narodili v mé hlavě v době Covidu, kdy jsem nemohla hrát divadlo. Výtvarnice Hanička Ženíšková mi tehdy přinesla plný kufr svých plstěných výrobků, které chtěla poslat dál a požádala mě, jestli bych jí je nevyfotila. Její nádherní panáčci, panenky, loutky i zvířátka mě natolik okouzlili, že mi v hlavě vznikl nápad. Poprosila jsem ji, aby mi vyrobila tři ohebné loutky. Dívku, chlapce a anděla. Má dcera Maruška je pojmenovala PALEČKOVÉ. A pak nastaly dva roky, kdy jsem se učila šít, vyrábět rekvizity, shánět malinký nábytek, různé dekorace, hledat vhodné lokace, učila jsem se svítit… zkrátka, uběhlo hodně času, než jsem panu tiskaři mohla odevzdat první hotové fotografie. Je to má pocta pánům Jiřímu Trnkovi a Karlu Zemanovi. Na jejich filmech jsem vyrostla a milovala je.

Vaší doménou jsou i makrofotografie…
Když fotím detaily v přírodě, mám pocit, že se svět zastavil a já mám tak jedinečnou možnost zachytit daný okamžik v jeho výjimečnosti. Vnímám, jen světlo, kompozici a náladu okolo mne.

Ve vašem výběru kroměřížské výstava jsou i fotografie z divadelní inscenace SILNICE – LA STRADA, což je cirkusácká romance o tom, že i malý kamínek má na tomhle světě smysl. V Divadle Kalich ji režírovala Lída Engelová…
V září 2020 jsem požádala kamarádku Báru Hrzánovou, jestli bych mohla přijít do divadla na jejich zkoušku a vyzkoušet si nafotit pár fotografií. Všichni v divadle souhlasili a já tak mohla poprvé fotit na jevišti. A hned jsem tomu propadla. Přišla jsem ještě na jejich oblékanou zkoušku a na neveřejnou generálku. Návštěvníci výstavy tak mají jedinečnou možnost vidět postupnou proměnu Báry v dojemně úchvatnou Gelsominu Federica Felliniho.

V Městském divadle Mladá Boleslav jste nafotila i inscenaci Višňový sad, kterou režíroval Petr Mikeska.
Dům plný lesku, lustry svítí, zlato se blýská, křišťál třpytí…a to všechno už dávno není pravda… Je to moje první nafocená inscenace pro MDMB. Divadelní fotografii pokládám za jednu z nejtěžších disciplín fotografie.

Ale úchvatné jsou i vaše černobílé fotky, které jste pořídila v New Yorku…
New York je pro mne město, které je nabyté inspirací.

Máte na fotografických plátnech nechybí ani němé tváře…
Tato fotografická plátna vznikla pro prodejní výstavu v Přerově v Galerii Zlatá Brána. Výtěžek byl věnován útulku pro psy: Starouškov, vedený Šárkou Vrbovou, která se stará o mnoho nemocných a starých zvířátek.

JARMILA VLČKOVÁ vystudovala Polygrafickou školu, obor reprodukční grafička - fotografka. Několik let pracovala jako počítačová grafička, pak se však začala věnovat herectví. Absolvovala Ostravskou LŠU a vystupovala v divadelním souboru Jitřenka. Poté se přesunula do Prahy a v roce 1999 ukončila studium na VOŠH obor herectví. Během studia spolupracovala s Národním divadlem a Divadlem na Vinohradech. Do svého prvního angažmá nastoupila do Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami, kde hrála v celé řadě rolí. Poté následovalo angažmá v Západočeském divadle v Chebu. Nyní je na volné noze. Spolupracovala s Divadlem Viola, Divadlem Anfas, Divadlem Montmartre, divadlem Krapet. V současné době vystupuje v několika představeních v Městském divadle Mladá Boleslav. Pro Divadlo A. Dvořáka v Příbrami hraje v představení „Hrdý Budžes“.
Společně s Pavlínou Jurkovou založila divadlo Láryfáry, kde se kromě hraní, věnuje i společnému psaní scénářů a realizaci inscenací pro děti. Napsaly tři knihy pro děti: Viktor a záhadná teta Bobina (Albatros), Viktor a případ zmizelého psa, Hra o sen (Grada).
V současné době se také věnuje divadelní fotografii a svému fotografickému projektu PALEČKOVÉ.

Robert Rohál

Foto: archiv Jarmily Vlčkové