Olomoucká Liška B. dokázala zaplnit prostor hereckou akcí a zdynamizovat děj hudbou a zpěvem
Kdo zná operu Leoše Janáčka Příhody Lišky Bystroušky, jejíž libreto vytvořil skladatel podle knihy Rudolfa Těsnohlídka, ten by neměl mít problém ani s novou inscenací Liška B. V pátek 19. ledna ji uvedlo v premiéře Moravské divadlo Olomouc. Už na samém začátku představení vzrůstá do vábivého oparu, které jen tak nevyvane. Je v něm něco zvířecího, lidského, živočišného a v divákovi narůstá touha či pocit prožívat staré bajky, ale v moderním rouše.
Jistě, příběh sice vychází z lyrických bajek o Lišce Bystroušce spisovatele a básníka Rudolfa Těsnohlídka, ale i tak jsem byl v očekávání a mírném napětí. Nicméně „tajnosnubná květinka“ vykvetla do podoby činoherního představení s mnoha krásnými písněmi Martina Hůly, a to mě dostalo. Jak by ne, když autory dramatizace jsou Lubomír Smékal a Miroslav Krobot, který nejnovější dílo režíroval. Ostatně v Olomouci nerežíroval poprvé – už předtím tu inscenoval Zánik samoty Berhof (premiéra proběhla 26. listopadu 2021).
Renomovaný režisér opět dokázal spolehlivou úroveň své režijní práce, která plní funkci dalšího z opěrných bodů inscenační úrovně divadla. Právě zábavné, jemně inteligentně rozvíjené a vypointované příhody tvoří jednolité a plastické představení. I bez kulis dokázal zaplnit prostor hereckou akcí a zdynamizovat děj hudbou a zpěvem.
Herecky i pěvecky mě uchvátili Jiří Přibyl, který má nejen vynikající hlas, ale sedí mu i role chlapáckého revírníka, stejně jako Kristina Herz coby líbezná liška, která je okouzlující svou vitalitou a prostotou, navíc jde o postavu s vnitřní proměnou. Ale dokonalý je i farář Zdeňka Juliny – vtipná, groteskně hravá figura, která má míru a obsah. Tu však mají i další protagonisté (Ivana Plíhalová, Tomáš Krejčí, Jan Ťoupalík, Lenka Kočišová, Marek Pešl, Lukáš Červenka, Pavel Hekela j. h., Jana Posníková) - a vlastně celý soubor, který je muzikální, sehraný a jejich hlasy výborně ladí.
Fakt je ten, že drtivá většina herců přispívá k jejímu vyjádření kázní a kulturou pohybu, plastickou řečí a vědomou službu celkovému rytmu a dechu představení. To celé spoluurčuje výrazným podílem neilustrativní dramatická hudba již zmíněného Martina Hůly a zvolená instrumentace (hudební nastudování je dílem Filipa Tailora).
Podle mého názoru je nová olomoucká inscenace Liška B. svěží, půvabná, svébytná. Navíc má šanci uspět i u mladého publika, protože je hravá, vtipná a muzikální. Navíc na ni šli její tvůrci a protagonisté od lesa, což je v tomto případě to pravé ořechové.
Robert Rohál
Foto: archiv MDO