Nejen prezident Pavel, ale všichni další čeští ústavní a vládní činitelé se v příštích letech budou muset při cestách do zahraničí spoléhat buď na dva vládní letouny Airbus A-319CJ nebo létat běžnými linkovými lety. Plánované pořízení ekonomicky úspornějších malých dopravních letounů, takzvaných bizjetů, se totiž provozovatel vládní letky, jímž je Armáda ČR, rozhodl dočasně pozastavit. Důvodem, je podle oficiálního stanoviska MO ČR preference jiných investic.

Ovšem ani vládní airbusy stoprocentně nefungují, takže na ně není úplný spoleh. Podle informací ministerstva obrany jen za prvních deset měsíců letošního roku stály celkem 110 dní mimo provoz v hangárech z důvodů oprav. Přitom tato letadla nepoužívají pouze vládní a státní činitelé, ale dopravují také vojáky do zahraničních misí, používají se v rámci programu MEDEVAC k urgentnímu převozu nemocných a raněných a v neposlední řadě přepravují české občany z míst zasažených přírodními katastrofami a krizovými situacemi. Je tedy nejvyšší čas nechat tato letadla zmodernizovat. Ostatně už si o to říkají také jejich interiéry.

 „Za šestnáct let provozu se na airbusy kromě běžné údržby vůbec nesáhlo a každý si hned na první pohled povšimne špinavých sedaček, prošlapaných koberců a poničených toalet,“ řekl nám jeden z vládních úředníků, který s ministry pravidelně létá na zahraniční cesty. Armáda ČR se už před časem rozhodla, že interiéry obou airbusů nechá zmodernizovat, a dokonce letos v červnu vypsala výběrové řízení na dodavatele přestavby.  Po dvou měsících však v poměrné tichosti toto výběrové řízení zase zrušila. Do tendru se údajně přihlásilo pět zahraničních uchazečů. Mezi nimi i trojice firem, které mají ve světě v této oblasti největší zkušenosti – americká  Comlux, švýcarská  Jet Aviation a německá Lufthansa Technik. Zadavatel by měl být více než spokojen, účast tak silné konkurence renomovaných uchazečů v soutěži je pro něj vždycky zárukou vysoké kvality odvedené práce, příznivé ceny a výhodných záručních podmínek. 

Proč se tedy výběrové řízení muselo rušit?

Kdosi si totiž na Ministerstvu obrany ČR postěžoval na údajně přísné kvalifikační podmínky celého tendru. Uchazeči měli doložit, že v posledních pěti letech provedli nejméně šest podobných modernizací interiérů velkých dopravních letadel v celkové hodnotě minimálně dvě miliardy korun. Tato podmínka je legitimní, předem vyřazuje takzvané garážové firmy, jejichž majitelé mají představu, že zakázku s pomocí subdodavatelů nějak splácají dohromady z komponent pocházejících z Číny. Jenže součástí modernizace interiéru bude také demontáž přídavných palivových nádrží a zejména instalace nejnovější generace komunikačních a navigačních zařízení včetně odpovídajícího software. A zkušenosti s takovými zakázkami má ve světě jen několik málo zahraničních firem.

„Jde především o bezpečnost provozu letadel,“ říká Ing. Stanislav Petrželka, letový inspektor z Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod, který byl v minulosti kapitánem A 319 CJ vládní letky a oba airbusy dobře zná. “Nejvyšší zárukou bezpečnosti je vždy jediný integrátor přestavby, ideálně globální firma se sklady dostupných náhradních dílů a odborným servisním personálem po celém světě. Má to svůj důvod - vládní letadla létají často do netradičních a exotických destinací.“

Navzdory názorů odborníků se Ministerstvo obrany ČR rozhodlo vznesené námitce vyhovět a zadávací řízení zrušilo s vysvětlením, že „požadavek zadavatele se jeví přísnější, než je vzhledem k předmětu veřejné zakázky nutné“.

Z logiky věci vyplývají dva možné závěry. Buď jde ministerstvu obrany skutečně o to umožnit přístup do výběrového řízení i malým firmám s menšími zkušenostmi s přestavbou vládních letadel, ale pak je to úplně zbytečné, protože jako správný hospodář dbající o bezpečnost provozu letadel ve svém majetku bude nakonec muset vybrat finálního dodavatele z jedné z velkých zahraničních společností. Jako druhé možné vysvětlení se jeví tlak některého s ministerstvem spřízněných tuzemských dodavatelů, který by si rád uloupl ze slibného koláče – armáda je přece zvyklá utrácet, ne?

Bohužel, nejpravděpodobněji se jeví třetí varianta. Přestože naše vládní airbusy jsou přibližně v polovině své životnosti a po zvažované modernizaci by mohly ještě klidně dalších patnáct dvacet let spolehlivě sloužit, k žádné modernizaci nedojde. Budou ještě pár let létat s flekatými potahy sedaček, rozviklanými stolky a zastaralým palubním komunikačním zařízením, než se nějaká budoucí vláda rozhodne pořídit letadla fungl nová.

Že nás to bude stát o několik miliard víc? Už jsme si tak nějak zvykli…