Závdavek (latinsky arrha) byl převzat ze zahraničních právních úprav.  Je sjednáván společně se smlouvou, není-li tomu tak, vyžaduje se, aby byl odevzdán nejpozději při uzavření smlouvy. Závdavkem se potvrzuje uzavření smlouvy a strana, která jej dala, poskytuje jistotu, že dluh splní. Institut závdavku upravuje občanský zákoník a jeho hlavní funkce jsou:

1. Důkazní
2. Zajišťovací
3. Sankční

Nesplní-li se dluh z příčiny na straně toho, kdo dal závdavek, může si druhá strana závdavek ponechat. Dala-li tato strana závdavek, má právo požadovat, aby jí buď bylo vydáno dvojnásobně tolik, anebo aby dlužník dluh splnil. Není-li splnění dluhu již možné, slouží k tomu, aby povinný nahradil škodu.

Dala-li strana závdavek a bylo-li zároveň ujednáno právo odstoupit od smlouvy, aniž se zvlášť ujednalo odstupné, považuje se závdavek za odstupné. Odstoupí-li od smlouvy strana, která závdavek dala, ztrácí právo na jeho vrácení; odstoupí-li strana, která závdavek přijala, vydá druhé dvojnásobně tolik. Větší význam má u smluv uzavřených ústně. Závdavek není totéž, co je záloha.

Zdroj: Občanský zákoník, §1808 a §1809

Zpracovala: Lenka Žáčková