I když je řadu let členem zlínské kapely AG FLEK, která má úžasný repertoár a u které obdivuju jejich vícehlasy, slabost mám i pro písně Karla Markytána. I když se nikdy ze skupiny nevyčlenil, přesto má skladby, které jsou vyložené „markytánovky“. Už před lety mu vyšlo první sólové album Konec sladkostí, k němuž mu už co nevidět přibude další autorské album.

Dozvěděl jsem se, že se schyluje k vydání tvého dalšího autorského alba…

Ano, je to pár dní, co se dokončily mixy písní a tím skončila práce ve zlínském Studiu V mého kolegy Iva Viktorina. Teď se pracuje na obalu a jednám s vydavatelstvím Indies.

To je tvé druhé nebo třetí samostatné album? A bude opět z vlastních zdrojů? A s kým jsi na něm spolupracoval?

Je to mé druhé samostatné album a snad ne poslední. A taky doufám, že porod příště nebude trvat zase přes dvacet let (smích). Lepšího muzikanta ze sebe neudělám, ale písně mě pořád „napadají“. Album je celé „z vlastních zdrojů“ až na dvě výjimky, kde jsou spoluautory Petr Vavřík a Eliška Lajdová. Nejvíc práce odvedli jako muzikanti a zvukoví mistři Petr Vavřík (basa) a Marcel Gabriel (bicí), mé písně mocně okrášlil kytarista Petr Hoffmann a do studiové skupiny bych ještě zařadil Milana Nytru, který mi nahrál klávesy tak, jak jen on to umí.

Co další hosté? A bude nějaký duet?

Ano. Dva duety si se mnou zazpívali Martin Kyšperský, písničkář, herec a člen skupiny Květy, a Eliška Lajdová. Hostovali dále Luboš Nožka Novotný na slide kytaru, Pavel Skopal na trumpetu a andělské sbory nazpívala Markéta Vodičková. A v jedné písni (o Horňáckých slavnostech) zpívá zlínský mužský sbor Mužáci. Nesmím zapomenout zmínit, že nějaká dema a asi tři základy jsem začal s klávesákem Pavlem Březinou v jeho studiu kousek od Zlína, společně s bubeníkem Petrem Ptáčkem a basákem Radkem Postavou. Od počátku, což je s pauzami bezmála pět let, u toho byl už taky zmíněný kytarista Petr Hoffmann.

O čem a pro koho ty písničky jsou?

Sem tam si něco vymyslím, ale je to hlavně autobiografické, nebo to kopíruje moje zkušenosti, vlastní život. Kdybych to měl shrnout, tak by z toho mělo být cítit, že tady na světě to přece jen stojí za to, i kdyby si to jeden měl občas namlouvat. Ty texty mluví za mě, ale chtěl bych, aby mi pár lidí řeklo, že jsem něco pověděl i za ně, že jsem se trefil do jejich pocitů. No a pro takové ty písničky hlavně jsou. Co si přát víc? Uvědomuju si, že mluvím hlavně o textech, ale v nápěvech jsem se taky snažil a byli kolem mě samí skvělí muzikanti, snad to po takovém čase uzrálo jaksepatří dobře. Pro srovnání, představ si takovou dvacetiletou whisky (smích).

Jak vlastně dlouho funguje kapela AG Flek, kterou jsem nedávno viděl na koncertě a která mě i po letech uchvátila…

Za kapelu děkuji za kompliment. Kapela AG FLEK je na scéně se všemi personálními obměnami i pauzami skoro 46 let. Myslím, že se držíme v dobré formě a stojí za to si nás naživo poslechnout.  Jestli dobře počítám, pod ten název se dá zařadit šest alb, poslední společné album Podnohama Zem jsme dali dohromady a vydali u Indies v roce 2018. Natočili jsme jej v sestavě s původní čtveřicí Blanka Táborská, Ivo Viktorin, Josef Šobáň a já plus kytarista Michael Vašíček a bubeník David Velčovský s hosty.

Zpíváš novější písně i v rámci koncertu AG Fleku?

Chtěl bych něco zařadit do playlistu. A přemýšlím o komorním hraní a v komorní sestavě. Uvidíme.

Robert Rohál

Foto: Robert Rohál