Josef Vrtal je novinář, známý český cestovatel a otec dobrodruh. Většina z vás ho jistě zná jako experta na auta a cestování nebo z televizního pořadu Fotr na tripu, ve kterém vyráží se svými malými dcerami Josefínkou a Leontýnkou na cesty, kam se by se nevydali ani někteří ostřílení cestovatelé. Vystudoval scénáristiku, dramaturgii a herectví a ani jednu z profesí úplně neopustil, má svém kontě celou řadu scénářů, dramaturgii svých pořadů, a i několik filmových rolí.

Byly na začátku velké cestovatelské sny, nebo to je dílo souhry náhod, že se z Vás stal cestovatel a dobrodruh?

Cestoval jsem vždycky díky autům, které jsem testoval pro autosalon, kdy se testovalo se po celém světě, takže ono to tak jako logicky na sebe navázalo. Jednoho dne jsme hupsli do auta a vlastně jeli do divoké destinace, aby to bylo pro diváky zajímavější.

Kdy přišla myšlenka Fotra na tripu?

Lidé, kteří se dívali na autosalon, se najednou rozdělili na dvě skupiny, některé bavilo naše cestování a jiným to vadilo. Jedna skupina chtěla vidět standardní test a ta druhá spíše lifestyle, proto jsme se rozhodli, že to oddělíme a díky tomu vznikl nový pořad Fotr na tripu. Je to asi tak nějakých pět let zpátky.

Kolik bylo v té době holčičkám?

Když holky poprvé točily, Pepince byly čtyři roky a Týnce půl roku, to jsme vzali auto a jeli do Bulharska a do Albánie. První velký trip byla Ukrajina, Gruzie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Uzbekistán a Kyrgyzstán, a to jim bylo tři a sedm let.

Jaké mají dcery povinnosti na cestách, nemyslím jen úkoly spojené se školou?

Holky to mají tak, že ony jsou „domškolačky“ (pozn. redakce: institut domácího vzdělávání), nechodí do školy, mají samozřejmě nějakou výuku online, hlavně jazyky, takže obě dvě mají třeba 3-4 hodiny lekce angličtiny online týdně. Pepinka má teďko španělštinu, ale ony se učí na cestách. Byli jsme třeba v Belfastu, kde se stavěl Titanic, tak jsem den předtím pustil Pepince, které je 12 let, film Titanic. poplakala si a chtěla hrozně vědět i to další. Na příběhu Titaniku v Belfastu jsme odehráli obrovskou učební látku. Bylo na tom skvělé, že to vlastně byl dějepis, zeměpis, obecný přehled, praktické zkušenosti, a to je vlastně fajn.

Kde se holkám nejvíce líbilo?

Holky zatím ještě vždycky potřebují čas na to, aby tu cestu zpracovaly. Jim se nejvíce líbí, když jsme na „té“ aktuální. A najednou si třeba vybavily Island, že to tam bylo krásné. Teď jsme byli na britských ostrovech a říkaly mi, že to bylo krásné na Sicílii, na Sardiny a na Maltě, a to byla cesta, která byla předtím. Holky mají jednu velkou výhodu, ony nepotřebují mít, teď to řeknu hrozně „jako domov“. Ony jsou schopné spát ve stanu, v karavanu v chajdě, kde není elektrika, pod širákem v jakémkoliv ubytku a ony si tam ten domov udělají, protože ten domov jsme my jako rodina a když se jako cítíte dobře na nějakém místě, uděláte si tam dobrou atmosféru, tak je to domov a můžete být kdekoliv na světě.

Kam se rozhodně ještě jednou podíváte, kam by se dcerky rády vrátily?

Určitě je moc zaujala zimní cesta po Finsku, Švédsku a Norsku. Za polárním kruhem byl pro ně sníh fantastický zážitek a tam se chtějí vrátit. Stoprocentně, by ale také chtěly do Afriky na Saharu. Míst, kam by se chtěly vrátit je hodně, ale to už ať si jedou jako dospělé. (smích)

Jaké mají holky úkoly v rámci cest?

Musí se starat o kuchyň, uklízet nádobí, musí si udržovat pořádek ve svých věcech, mají taky nějaké, nechci říkat povinnosti v rámci toho, co musí zvládnout v rámci vzdělávání, ale hlavně mají za úkol být statečné na cestách. Teď se nám stalo, že poprvé spaly na lodi, nebyla kabina, takže bivakovaly v nějakých křeslech, trajekt odjížděl ve dvě v noci, přijížděl v pět hodin, chudinky, musí být statečné.

Co v zásobách nikdy nesmí chybět a tím nemyslím jenom potraviny?

Musíme mít power banku, solární panel, kompresor na napouštění pneumatik, sadu na opravu pneumatik. Musíme mít ledničku, fotr musí mít vždycky dobrý alkohol, aby se z toho nezvencnul, děti musí mít vždycky nějaký bonbony, v autě musí mít nějakého lososa v konzervě, když už je opravdu bída, tak aby se ho daly, musíme mít chleba a takové to základní jídlo. Musím mít nářadí na jednoduchou opravu toho cirkusu, který vezu. Těch věcí je hodně, když otevřu auto, tak to na nás začne padat. (smích)

Kam se chystáte v nejbližší době?

No teď se vlastně chystám do Brna na Caravaning. Brno znám jako své boty.  Studoval jsem tam, bydlel jsem tam, znám tam hospody, pamatuji si i ty, které už neexistují, všechny jsem je vymet. Znám i nějakou genezi brněnského výstaviště a znám lidi, co na brněnském výstavišti pracují. Brno je fajn a Caravaning pro mě není jenom o té výstavě, je to o setkání komunity, vždycky tam jsou fajn lidi, protože lidi, co cestují, mají mnohem víc otevřené oči než ti, co necestují a je úplně jedno, jestli má frajer 10 000 000 na to, aby si koupil nějaký velký karavan anebo jestli to je kluk, který má jen batoh, stan a spacák.

Kde Vás na Caraningu Brno najdou vaši příznivci a na co se mohou těšit?

Budeme tam mít svůj stánek někde u pódia. Podepíšu každou kartičku, kterou donesou, možná tam budeme mít i nějaký merch, jako jsou třeba čepky Fotr na tripu a tak. Hlavně se rád potkám s lidmi, kteří se dívají na náš pořad v televizi a třeba nám naši diváci dají inspiraci, kam máme jet, aby je to stále bavilo.