Hliník je 100% recyklovatelný, neztrácí přitom na kvalitě. Češi ho ale neumí třídit
Hliník je v Čechách stále trochu opomíjený materiál. Recyklace hliníku přitom vyžaduje pouze 5 %[1] energie ve srovnání s jeho primární produkcí. Je také násobně levnější než výroba nového a recyklovat se dá v podstatě donekonečna. U nás však ani zdaleka nenaplňuje svůj potenciál – Češi totiž na správné třídění hliníku stále nejsou zvyklí. Zhruba 74 %[2] všech hliníkových plechovek proto končí na skládkách. Velké společnosti se snaží recyklaci plechovek podporovat, klíčové je však chování spotřebitelů.
Třídění versus recyklace
Češi patří mezi mistry v třídění plastů – ročně separují až 85 %[3] plastových obalů. Tříděním ale cesta odpadu teprve začíná. Navazující proces recyklace má svá úskalí a v případě plastu, kterého je z odpadů určeného k třídění nejvíce, je obzvlášť komplikovaný. Dle statistik se více než 50 %[4] plastů vyhozených do žlutých kontejnerů nedostane k recyklaci do nových obalů, ale skončí na skládkách nebo ve spalovnách. Během procesu recyklace plastu navíc dochází ke ztrátám okolo 34 %[5] vstupního materiálu, konečný podíl vytříděného a recyklovaného materiálu se tak dále snižuje. Důvodem je především nedostatek recyklačních kapacit a také velký podíl hůře recyklovatelných typů plastového odpadu.
Plast versus hliník
Řešení částečně nabízí hliníkové plechovky. Efektivita celého procesu třídění a znovuzpracování je v jejich případě mnohem vyšší. Dnes je celosvětově recyklováno až 70 %[6] každé vytříděné plechovky a následně využito při výrobě nové. Což je zhruba dvakrát více, než při recyklaci PET a skleněných lahví. Hliníkové obaly navíc nešíří mikroplasty, které jsou považovány za škodlivé pro lidské zdraví i ekologii.
Pokud jsou v třídění plastů Češi premianti, v případě hliníkového odpadu už situace tak růžová není. Míra třídění a následné recyklace hliníku se v Česku pohybuje kolem 26 %. V oblasti nakládání s hliníkovými odpady je zde tedy velký prostor ke zlepšení.
Důvody, proč bychom měli plechovky řádně recyklovat, nespočívají pouze v získání vratné zálohy za zakoupený nápoj. Správným tříděním a následnou recyklací přispíváme k šetření energií, snižování emisí skleníkových plynů, ochraně přírodních zdrojů a podpoře cirkulární ekonomiky. Aby ale byla recyklace hliníkových obalů efektivní, je důležité dobře znát pravidla třídění.
Kam vyhodit plechovku?
Plechovky patří do šedého kontejneru určeného k třídění kovů. Jejich množství je ale stále nedostatečné a v některých obcích je dokonce nemají vůbec. Použité hliníkové plechovky lze nyní vyhodit i do žlutého kontejneru na plasty, který v současné době slouží pro kombinovaný sběr plechovek a konzerv s plasty nebo s nápojovými kartony. V takovém případě je popelnice na plast označena speciálním symbolem.
Další možností jsou sběrné dvory, které jsou dostupné téměř všude. Není sice tak pohodlná varianta jako kontejner v blízkosti bydliště, ale účelu poslouží úplně stejně. Do sběrných dvorů lze navíc odnést i plechovky od sprejů s nejrůznějšími hořlavinami, které do žlutých kontejnerů nepatří.
Každá plechovka se počítá
Někteří výrobci plechovek berou již nyní udržitelnost svých výrobků vážně a snaží se o maximální využití recyklačních schopnosti hliníku. „Přestože žádný nápojový obal ještě nedosáhl svého potenciálu úplné cirkularity, hliník má díky svým recyklačním vlastnostem všechny výhody, které zajišťují udržitelnost obalu. Jakmile je hliníková plechovka sesbírána od spotřebitele, má bezkonkurenční potenciál až 100% využití k opětovné výrobě nové. Jednoduše řečeno – jedna plechovka se dá recyklovat téměř donekonečna, " říká Jaroslav Dušek, country manager Hell Energy Česko.
Společnost HELL ENERGY, výrobce kvalitních energetických nápojů a ledových káv, se zavázal k udržitelnosti a lepšímu využívání hliníku. Dnes vlastní ultramoderní továrnu na hliníkové plechovky, které využívají pro více než 95 % jejich výrobků. „Chceme jít příkladem, proto jsou všechny naše plechovky z velké části vyrobeny z recyklovaného hliníku. Do roku 2025 chceme využívat hliníkové obaly pro více než 99 % našich produktů,“ vysvětluje Jaroslav Dušek.
Cesta k zálohovému systému
V poslední době probíhá v Česku velká diskuse o zálohování nápojových obalů. MŽP nedávno představilo svou vizi transformace tuzemského zálohového systému[7], ve kterém se velká pozornost věnuje právě hliníkovým plechovkám a PET lahvím. Jasná podoba chystané legislativní úpravy ještě není známá, v platnost by ale měl nový zálohový systém vstoupit nejdříve v polovině roku 2025.
Příchod zálohového systému pravděpodobně výrazně zvýší podíl vytříděného a recyklovaného hliníkového odpadu. Ministr životního prostředí Petr Hladík vidí v zálohovém systému šanci pro dosažení cirkulární ekonomiky obalů. Inspirovat se přitom chce sousedním Slovenskem.
[1] https://everycancounts.eu/cz/can-recycling-cz/
[2] https://www.ekokom.cz/wp-content/uploads/2023/06/VS_2022.pdf
[3] https://www.ekokom.cz/wp-content/uploads/2023/06/VS_2022.pdf
[4] https://www.ekokom.cz/wp-content/uploads/2023/05/TZ_vysledky_ekokom_2022.pdf
[5] https://international-aluminium.org/resource/aluminium-beverage-can-study/
[6] https://international-aluminium.org/resource/aluminium-beverage-can-study/
[7] https://www.mzp.cz/cz/news_20230516-MZP-predstavilo-teze-k-povinnemu-zalohovani-napojovych-plastovych-lahvi-a-plechovek