I když má za sebou mimořádnou kariéru operní pěvkyně, která slavila úspěchy i v zahraničí, současnost Libuše Márové není jen o vzpomínkách. Je to sice dáma v letech, ale z její osobnosti čiší ženský šarm a noblesa, navíc jí nechybí moudrost a nadhled. Také ji zajímá spousta věcí, chodí do společnosti a za kulturou. A i když stále sleduje branži, kde léta působila, přesto si svůj současný život vychutnává plnými doušky.

Loni jste obdržela prestižní cenu Thálie v oboru Opera za celoživotní mistrovství, a proto by mě zajímalo, jestli vám není občas smutno po vaší pěvecké kariéře? A znáte lék, jak se z toho dostat?

Po zpívání se mi nestýská. Od sedmnácti let se jsem se zpívání věnovala naplno. Nejdřív to bylo studium, potom angažmá v Plzni a posléze čtyřicet let aktivně v Národním divadle Praha. Během aktivní kariéry jsem absolvovala mnoho hostování, koncertů i natáčení v rozhlase, nahrávacích studiích nebo televizi, a to doma i v zahraničí. Bylo toho tolik, co mě naplňovalo a těšilo. Nyní v mých letech rád sleduju zase ty mladé, držím jim palec a přeju jim také tak šťastný profesní život a tolik příležitostí, jaké jsem měla já. Rozhodně nemusím léčit splín po svém zpívání, nemám na to ani povahu, ani čas.

Jak vzpomínáte na časy, kde jste zpěv vyučovala. Na které adepty zpěvu ráda vzpomínáte?

Na svá léta vyučování vzpomínám s nostalgií, ale ne vždy se mi podařilo ve studentech vzbudit to, co jsem chtěla. Někdy byli velmi nadaní, ale přišli s určitým limitem, který už nemohli překonat. Někdy odcházeli lepší, někdy se to nepovedlo. Záleží také, v jakém stupni pěvecké techniky vám byli přiděleni, jaký materiál, zda vám bezvýhradně věří atd. S mnoha z nich se dodnes přátelím, navštěvují mě i s jejich rodinami a mám z nich radost. Všechny jsem je měla ráda a myslím, že jsem využila každé příležitosti předat jim svoje mnohaleté zkušenosti.

Jako slavná pěvkyně jste hostovala v zahraničí, hodně i v Berlíně. Měla jste ať už v Berlíně nebo i jinde svá oblíbená místa?

Do Berlína v tehdejší NDR jsem jezdila zpívat přes deset let nepřetržitě, hlavně v Komishe Oper. Mimo to jsem mívala mnoho koncertů i jiných městech, recitály či natáčení s orchestrem v rozhlase. Vzpomínám, že když bylo volno, ráda jsem chodila do Pergamonského muzea, také jsem jezdila na okraj města okolo jezer. Samozřejmě, zajímala mě kultura nejen hudební, ale i činoherní divadla. Ovšem město samo bylo pro mne trochu smutné, nedá se porovnat s krásou Prahy i jiných našich měst.

Které postavy anebo operní díla vám utkvěly navždy v paměti?

Rolí bylo dost, ale ne každá v mém oboru je tak stěžejní, v tom musíme závidět sopranistkám. Tam co role, to "hauptka". Ovšem některé altové či mezzosopránové stojí za to. Carmen byla pro mne hodně důležitá, dokonce jsem ji zpívala ve třech jazycích. Třeba, i v pro nás naprosto neznámé norštině, v Královské opeře v Oslo. Samozřejmě v Praze česky, a pro hostování v cizině jsem ji dostudovala i v originále, takže francouzsky. Poprvé mě o to požádali v Budapešti, paradox byl v tom, že místní pěvci zpívali maďarsky. Ale Carmen jsem uvedla i ve vzdáleném Istanbulu.

Krásné jiné role - Marina v Borisi Godunovi, Dulcinea v Donu Quijotovi v Berlíně, Ulrika v Maškarním plese v Praze, Berlíně, Budapešti, Amsterdamu, Dorabella v Cosi fan tutte v Praze, Helsinkách atd v Tajemství Panna Roza, Izabella v Nevěstě Messinské, Judith v Bartokově Modrovousovi. Bylo by toho víc. Co k tomu musím dodat, snad jen to, že každou, byť sebemenší roli, jsem vždycky dělala s pocitem, abych nic neošidila, nepohrdala jsem jimi. Ovšem rčení, že není malých rolí je lživé, tam toho moc neukážete Já jsem měla velké štěstí, že jsem si zazpívala skoro vše, co v mém oboru stálo za to, a za jsem vděčná osudu.

Když byly divadelní prázdniny, byl čas i na cestování? Pokud ano, tak kde jste všude byla?

Jak víte, v mých dobách se cestovat soukromě moc nedalo, nicméně profesně jsem jezdila po celé Evropě i do Asie. Takže si nemohu stěžovat, že jsem nic nepoznala. Prázdniny jsem trávila většinou na chatě, později na zakoupené chalupě, kde je mi dobře dodnes.

Určitě sledujete operní život, znamená to tedy, že navštěvuje divadla? A které současné operní hvězdy ať už naše nebo zahraniční nebo která díla si ráda poslechnete?

Navštěvuji občas premiéry v Národním divadle, kam chodím hlavně proto, abych měla přehled o nových talentech, fandím jim a přeju jim takové dobré dirigenty a režiséry, s nimiž jsem měla to štěstí a čest pracovat já. Ne vždy jsem totiž spokojená s režií, která se s autorem libreta i hudby naprosto míjí. A není to staromilství, které mě svazuje. I některé "moderní " inscenace se mi líbí. Ovšem ne naschvály, které prvotní záměr autora naprosto zničí.

Pokud vím, tak máte ráda i četbu. Jaké knihy v poslední době čtete?

Moje hobby bylo vždy zpívání a divadlo. A to i činohra, kterou dodnes mám jako divák velice ráda. To, že jsem od dětství naprosto vášnivá čtenářka, je dědictví po rodičích, čtu hodně a všechno. A některé námitky nečtenářů neberu, i já jsem celý život bojovala s časem, ale načetla jsem i tak tolik literatury. Vždy si přece člověk najde čas alespoň na chvíli. Nemusí se pak ani tolik dále vzdělávat, z těch knih to má zadarmo v hlavě. A nesmím zapomenout, že jsem s oblibou hrála stolní tenis. Snad jediný sport, který mě bavil. Dnes chodím pravidelně na Pilates, to mi udržuje kondici a vřele všem doporučuji.

Vracíte se do Sušice anebo do Plzně, kde bylo vaše první divadelní angažmá?

S Plzní mám stálé příbuzenské vztahy, za svými příbuznými jezdím i do Kolince, kde jsem bydlela do svých šestnácti let, v Sušici jsem chodila do 9. třídy, je mi také blízká. Na maturitní setkání se spolužáky v Plzni se těším jednou ročně, ale i osobní přátelství s několika z nich spolu udržujeme. Ačkoliv léta ubíhají a nejsem už mladá, neberu si to, naopak žiju život, jenž mi naplňuje mnoho krásných věcí.

Váš hlas zní ve slavní písni Stáří, kde kromě vás účinkuje Michael Kocáb a Josef Kemr. Jak k této nahrávce došlo a také by mě zajímalo, co vám říká pop music?

Po představení ve Smetanově divadle jsem byla požádána, zda mohu nahoře v nahrávacím studiu vzít pár tónů. Zbyla jsem v šatně poslední, prý bylo jedno, kdo to bude, tak jsem vyhověla. Ani jsem za svoji ochotu žádné peníze neobdržela. Bylo mi to jedno, nestarala jsem se. Hlavně stejně o tento žánr vlastně ani zájem nemám. Legrační je, že malý peníz tantiémy přijdou, takže se to asi prodává dodnes.

Vím, že vás na přání vašeho manžela namaloval malíř Karel Laštovka, což je nádherný obraz... Co na něj říkali a říkají vaši blízcí a známí?

Obraz Karla Laštovky se všeobecně líbí, mnoho umělců portrétoval, například Vlastimila Harapese, Květu Fialovou nebo Hanu Hegerovou.

Co další druhy umění a kumšt, které máte ráda?

Každý druh umění mě zajímá, doháním výtvarné umění, na to nebylo příliš času. Takže výstavy apod. Jinak vášnivá čtenářka od dětství a teď miluju symfonickou hudbu, koncerty houslové, klavírní i s orchestrem. Opera je spíš zájem profesní. Doma mám raději mluvené slovo, hry a čtení na pokračování z rozhlasu, ten je také vášní z dětství. Ticho je také dobré.

Robert Rohál

Foto archiv Libuše Márová