I když v minulém roce stavila kulatiny a padesát let na scéně, také ji vyšlo super retrospektivní dvojalbum a v televizi měl premiéru dokument, pořád má co dělat. Ale taková je už Petra Janů a ani letos se nic zásadního nezměnilo. Pořád ji to baví a naplňuje, což potvrzuje i spolupráce s kapelou Amsterdam a zájem publika o koncerty napěchované jejími hity Ale nejen o zpívání je následující rozhovor.

Jaké jste zaznamenala ohlasy na vaše Hity a rarity, kde jsou podle mého skutečné perly? Ze kterých písní, které se objevily na Hitech a raritách, jste měla největší radost?

Celkově jsem z toho měla samozřejmě radost, protože Jan Fiala a Jan Adam si s tím dali velkou práci. Jako poctiví „krtci“ vyhrabali úplně neuvěřitelné poklady, na které já třeba už dávno zapomněla. Jsem strašně ráda, že se zachoval například duet s Karlem Gottem z Fantoma opery. Protože to byl hezký „kousek“ (úsměv). Anebo 7 diskžokejů - Hou hej hou všichni tancujou. Je to v anglické verzi a ty refrény rapuje Miro Žbirka, takže to je také taková vzácnost.

Udělat takové retrospektivní album, kde se objeví i známé, ale ne moc často vysílané písně, to muselo dát pořádnou fušku…

No tak tuto otázku, jaká to byla fuška, bych právě směřovala na ty Honzy Adama a Fialu, protože oni mě sehnali opravdu spoustu materiálu. Kolikrát to bylo strašně těžké, vybrat, co tam bude a co ne. U některých věcí mi bylo líto, že se tam nevejdou.

Myslíte, že některé ty staré písně oprášíte živě na koncertech?

Některé písně jdou se mnou celým životem, od té doby, co se staly hity. Takové ty - S láskou má svět naději, Už nejsem volná, Říkej mi… To je prostě můj osvědčený repertoár a jsem ráda, že je mám. Takže dokud mě budou síly stačit a budou je chtít lidi poslouchat, tak je budu zpívat.

Koncem loňského roku vyšlo nejen album Hity a rarity, ale byl odvysílán i dokument, který bylo podle mého skvělý. Jaký ohlas jste zaznamenala vy?

Zaznamenala jsem samé pozitivní ohlasy, ale musím se přiznat, že sama jsem ho viděla až 20. května na festivalu v Třeboni, kde jsem to jako naplavený Jihočech uvedla. Film se mi líbil. Ale znáte to, těžko se koukáte sám na sebe (smích). Já to alespoň moc ráda nemám… Nejsem takový samožer, že bych koukala na věci, které jsem natočila a poslouchala svoje písničky. Takže to pro mě bylo v tomto směru trochu utrpení, protože jsem extrémně sebekritická. Ale divákům se to očividně líbilo, což mi samozřejmě udělalo radost.

Když se vrátíme do současnosti a ke kapele Amsterdam, je jasné, že lidi čekají na vaše velké hity, ale co písničky novějšího data? Které z těch nových či novějších hrajete?

Celý koncert je koncipovaný tak, že jsou tam všechny ty hity, na které si lidi kupují lístky a které vlastně celá ta desetiletí poslouchají. K tomu jsme oprášili hity Oty Petřiny a Zdeňka Rytíře, které si podle mého názoru nezaslouží, aby byly zapomenuty. Takže je to promíchané. A upřímně, o novinky publikum, které chodí na moje koncerty, zase až tak nestojí. Takže když jsme vydali s Amsterdamem desku Blázni, tak jsme zařadili jen tři písničky z tohoto alba. S novinkami se musí opatrně. Spousta kapel pohořela s tím, že třeba hrály jen nové věci a ti lidé odcházeli otrávení, protože se těšili, že si zazpívají písničky, které znají, zavzpomínají si…

Vy jste měla vloni „jubilejní“ Lucernu, jak jste si to užila?

Ten loňský rok se vlastně nesl v rámci „oslav“ mých jubileí. Bylo to padesát let na scéně a moje kulatiny. A korunovali jsme to právě Lucernou, která byla věnovaná především těm, kteří se zasloužili o to, že jsem těch padesát let na pódiu strašila (úsměv).

Takže jsem tam poděkovala všem těm mým dobrým sudičkám, které mě provázely životem. Bohužel jich už většina hraje v nebeské kapele. Tímto způsobem jsem jim tam nahoru prostě poděkovala. Jsem moc ráda, že Lucerna byla plná, že ti lidé se mnou jeli na stejné vlně. Na konci stáli, tleskali, někteří plakali. Myslím si, že to byla důstojná tečka za tím mým takzvaným jubilejním rokem.

Před časem jste měla společné turné s Věrou Špinarovou, které se dokonce jelo dva roky.  Dovedete si představit někoho jiného, zpěvačku nebo zpěváka, s nímž byste se o program ráda podělila?

Nemám pocit, že by se mi chtělo jít s někým do holportu. S Věrou to bylo výjimečné, protože jsme byly na stejné vlně a naše publikum v podstatě bylo promíchané. Takže to byl velmi šťastný nápad. A potvrdilo se to i tím, že jsme to následující rok zopákly.

Máte za sebou ohromnou kariéru a stovky písniček, ale stejně by mě zajímalo, jak se k vám dostává nový materiál, nové texty, písničky? A máte ještě chuť udělat něco nového? Autoři, textaři jsou?

V dnešní době autoři, textaři sice jsou, ale píší si spíš pro sebe. Protože ta technika je na takové úrovni, že dnes může zpívat opravdu, a to prokládám a zdůrazňuji, kdokoliv! (smích). Takže kdokoli je schopen si něco zabroukat a dát dohromady nějaký text, tak si to dělá sám. Ale v Amsterdamu jsou šikovní autoři, takže pokud bych měla touhu po nových písničkách, určitě by to pro ně nebyl problém. Ale jak už jsem řekla, lidi chtějí na koncertech slyšet hlavně ty osvědčené „kousky“. A dostat v dnešní době novinky do sdělovacích prostředků, to také není jen tak. Často je tam dostanou jen velká nakladatelství, která je tam prostě protlačí.

Jakou hudbu si poslechnete vy sama doma nebo v autě? Máte své oblíbence?

Jsem staromilec. Když si chci poslouchat muziku, tak si vyberu takové ty „staré psy“ jakou jsou Queen, Beatles, Tina Turner, Springsteen, Bryan Adams a tak...

Co máte v plánu v létě? Bude to jen odpočinek, relax, cestování?

Zahnízdila jsem se na chalupě a více méně odjíždím jen za prací a občas do Prahy. Zkrátka jsem se uhnízdila v lese. A s těmi plány jsou opatrná. Protože když člověk plánuje, Pán Bůh se směje. V každém případě, letos nepojedu k moři, protože vloni jsem byla na Lefkadě asi po patnácté a byla jsem docela zklamaná. Protože se to tam, tedy to místo, na které jezdím, strašně změnilo. Společnost se tam změnila a už to není ten krásný tichý koutek světa, na který jsem byla zvyklá. Takže si dám od moře pokoj. A nakonec dnes, když se rozhodnete, že pojedete k moři, tak se ráno rozhodnete, odpoledne zavoláte a další den letíte.

Pokud vím, tak jste si také pořídila pejska...

A bylo to to nejlepší, co jsem za poslední roky udělala (úsměv). Jmenuje se Bobíček a podívejte, jak je otrávený, že tady teď děláme bordel, mluvíme a on nemůže spát.  (smích). Je to nejrozmazlenější maltézáček pod sluncem, ale miluji ho. A on miluje mě. Alespoň si myslím (smích).

Bude léto i pracovní?

Práce mám docela dost. Jsou tam nějaké festivaly i městské slavnosti. Ale na takové ty velké festivaly, to si budu muset asi počkat, až mi bude osmdesát (smích). Protože takové ty „mechem obrostlé“ hvězdy, ty tam prý zvou. Asi aby si je prohlédli, že ještě žijí a chodí (smích).

Robert Rohál

Foto Lenka Vítovcová, Veronika Pohanková a archiv Petra Janů