Děti mohou být ve stresu častěji, než si myslíme. Mnohdy z důvodů, které mylně považujeme za nepodstatné. Třeba kvůli špatným známkám, kolektivu ve školce či škole, atmosféře v rodině nebo přílišnému množství koníčků. Zátěž se obvykle projevuje psychosomaticky, tedy zdánlivě nevysvětlitelnými bolestmi a nemocemi. Dalším příznakem jsou i náhlé a bezdůvodné změny v chování. Naše potomky může trápit i nesnadná adaptace ve škole nebo přírodní katastrofy a nadměrný vliv médií. Jak tyto stavy co nejlépe řešit?

Jak rozpoznat stres u dětí?

Děti na stres často „upozorňují“ psychosomatickými obtížemi, které se projevují jako bolesti (například bříška), problémy se spánkem, stravováním nebo změnou nálady. Jinak tento negativní pocit vyjádřit neumí – teprve se o něm totiž učí mluvit. Je pro ně proto velmi těžké jednoznačně říct, co je stresuje, z čeho mají obavy a proč se cítí nejistě. Tuto dovednost by v nich měli pomáhat rozvíjet jejich rodiče. K tomu ale sami musí nejprve porozumět chování a prožívání svého dítěte.

„Stres patří mezi nejčastější důvody, proč rodiny s dětmi vyhledávají pomoc odborníka. Ten jim může pomoci s pochopením problému, komunikací a sebereflexí, a lepšímu zvládání složitého období,“ přibližuje problematiku Mgr. Kateřina Halfarová, LL.M., psycholožka z Canadian Medical, a dodává: „U dětí se stres často projevuje změnou v chování bez zjevné příčiny. Ne pokaždé to ovšem musí nutně znamenat, že je něco trápí, je ale dobré brát tuto variantu v potaz. Vždy doporučuji vyhledat odbornou pomoc co nejdříve – tedy v momentě, kdy rodiče zaregistrují první změny, kterým nerozumí.”

Pod vlivem online světa

Už i velmi malé děti dobře vnímají, co se kolem nich děje. Současná doba je specifická – do popředí se dostává internet a sociální sítě. Děti se tak mohou dostat k informacím, na které nejsou připravené, či jsou pro ně nevhodné. „Virtuální online svět může vyvolávat pocit hrozících katastrof a náročných situací. Děti by tak rozhodně neměly sledovat celodenní online zpravodajství, a to ani pasivně. Zároveň by však měly dostávat základní informace, přiměřeně věku. Dění ve světě je vhodné vysvětlovat v širším kontextu,” vysvětluje psycholožka.

Velmi důležité je věnovat dostatek času dětským otázkám, a následně o nich i diskutovat. „V žádném případě bychom neměli obavy dětí bagatelizovat. Můžeme jim dávat za příklad to, co pomáhá nám dospělým, a případně hledat řešení. Je třeba zdůraznit, že rodina by měla pro dítě představovat bezpečné útočiště. Pokud však obavy celé rodiny překročí zdravou mez, doporučuji vyhledat odbornou pomoc,” dodává Mgr. Halfarová.

Komplexní svět jménem adaptace

S adaptací se setkáváme v průběhu celého života, ať už při změně zaměstnání nebo při volbě nových koníčků. Tento proces pomáhá již v předškolním věku dětem objevovat, jak zvládat určité situace a kde hledat oporu. Pokud je však nové sociální prostředí výrazně odlišné než to, ze kterého dítě přichází, adaptace může být náročnější – třeba při nástupu do školky, školy, ale i po návratu do výuky po delší nemoci nebo po prázdninách. „Školní věk je specifický právě v rámci interakcí s okolním světem. Do popředí se dostávají vrstevnické skupiny a děti se učí navazovat blízké vztahy. Adaptace je tu důležitá, jelikož díky ní děti přijímají pravidla, normy a hodnoty nového prostředí,” říká Mgr. Halfarová.

Při adaptaci dětem pomáhají získané dovednosti a návyky z rodiny, ale i ze školy či školky. Tyto dovednosti se dále rozvíjejí a upevňují. „Každé dítě má svůj individuální potenciál, který lze podporovat a rozvíjet. Pokud se však při nástupu do školního prostředí objeví negativní projevy, je třeba zpozornět. Projevy jsou různorodé – dítě má například problémy se spánkem nebo se u něj projevuje zvýšená emotivita. Rodiče tak ne vždy napadne, že příčina potíží je právě v adaptačním procesu. Nevyřešené problémy mohou mít dopad na celou rodinu, je proto vhodné vyhledat pomoc odborníka,” uzavírá Mgr. Kateřina Halfarová, LL.M.