Reflexně izolační nátěry jsou moderní formou izolace, které díky svým fyzikálním vlastnostem dokážou efektivně odrážet téměř všechno sluneční nebo tepelné záření. I proto se čím dál více používají nejen ve stavebnictví, jako náhrada či doplněk ke konvenčním materiálům, tak i v energetice, teplárenství a různých odvětvích průmyslu, například jako izolace potrubní infrastruktury místo minerálních izolací.

Svým vzhledem tyto speciální nátěry připomínají úplně obyčejné barvy. To, co je ale dělá tak jiné, jsou mikrosféry, což jsou duté skleněné kuličky o velikosti několika desítek nanometrů. Tyto kuličky totiž uvnitř nátěru fungují jako reflexní částice, od nichž se 93,5 % tepelného záření dokáže odrazit a zbylých 6,5 % záření mikrosféry absorbují a výrazně tak zpomalí až zastaví přenos zbytkového tepla. Znamená to, že teplo generované jakýmkoliv horkým médiem uvnitř ocelového potrubí projde jeho stěnou, ale od nátěrové vrstvy na vnějším povrchu se ho většina odrazí zpět dovnitř a zbytek, který doputuje až do vnitřní struktury nátěrové vrstvy se z ní už v podstatě nedostane ven. Nedochází tak k nežádoucím tepelným ztrátám do prostoru a zároveň díky tomuto efektu klesá povrchová teplota potrubí až na teplotu okolního prostředí. Na stejném fyzikálním principu fungují například i běžné termoizolační hliníkové fólie s bublinkovou strukturou uvnitř, které se ve stavebnictví hojně využívají. Na rozdíl od tohoto druhu izolace však nátěru stačí k plné funkčnosti vrstva silná jen zhruba několik milimetrů.

Za provozu i při odstávce. Ošetřovat potrubí lze kdykoliv

Oproti užívání běžných izolačních materiálů je jednou z hlavních výhod této moderní technologie fakt, že k aplikaci na potrubí o teplotě do +220˚C není nutné zastavovat provoz. Při dodržení všech podmínek bezpečnosti práce lze tedy i takto horké povrchy natřít v době, kdy jimi proudí horké médium, a to obyčejným štětcem nebo airless zařízením. V takovém případě stačí potrubí jen očistit, popřípadě odmastit. Aby nátěrová hmota pracovala opravdu tak, jak má, je třeba při aplikaci také dodržet správný postup. Nejprve se na povrch nanáší první, takzvaně adhezní nátěr, který vytvoří bílý, matný film. A už tato vrstva dokáže snížit teplotu povrchu o +15˚C až +20°C. „Následně je ale třeba nechat nátěrovou hmotu vyschnout a teprve poté aplikovat další vrstvy vždy v postupně se prodlužujících časových rozestupech. Ty jsou nesmírně důležité, ať už k aplikaci dochází na horký povrch za provozu, či při odstávce,“ říká Peter Vavrda, jednatel společnosti ALPHA Czech, která se zabývá vývojem reflexně izolačních nátěrů. Časové rozestupy je nutné dodržet proto, že jak se při aplikaci za provozu s každou nanesenou vrstvou snižuje teplota povrchu, prodlužuje se i její vysychací čas. „V případě aplikace za studena pak potřebuje každá vrstva na vyschnutí stejný časový úsek, a to 12 hodin,“ dodává.

Dalším plusem těchto nátěrových hmot je fakt, že díky své tekuté konzistenci je možné s nimi ošetřit i různé ventily, kohouty či ohyby, což jsou místa, která se za pomoci klasických materiálů izolují jen velmi těžko, proto se často nechávají neizolovaná. Jsou to však také místa, jimiž pak teplo do prostoru uniká a snižuje se účinnost zařízení. S tím pak souvisí i ekonomická stránka věci, reflexně izolační nátěry dokážou firmě ušetřit poměrně velké procento nákladů za energie. Tím, že v podstatě uzamknou teplo uvnitř celé délky potrubí, nedochází k postupnému ochlazování proudícího média ať už únikem tepla přes stěny, nebo neizolovanými místy. Odpadá tak nutnost neustálého dohřívání média na požadovanou teplotu. Zároveň se také zvyšuje bezpečnost provozu, protože povrch potrubí není horký, i když v něm pod tlakem proudí například pára či olejová média o teplotě stovek stupňů celsia.