Vyzná se v kulturním světě a má dokonalý přehled, což dokládá svou každodenní prací hned v několika oblastech. To je galeristka a kurátorka Lada Galová, „šéfka“ Galerie města Přerova. Také je zvídavá, nápaditá a akční. Není pro ni problém pověsit či demontovat holýma rukama výstavu, ale stejně tak suverénní je na vernisáži, kde působí jako královna. O tom jsem se přesvědčil na vlastní kůži, když jsme řešili moji výstavu.

Galerie města Přerova je už bezesporu prestižní výstavní síní, která během let hostila významné kumštýře. Můžete některé z nich jmenovat?

Ročně naší galerií projde kolem 16 – 18 tisíc návštěvníků, za více než dvanáct let, co ji vedu, se tu vystřídalo ke dvěma stům výstav. Autorů bylo ale ve skutečnosti mnohem více, ty bychom mohli počítat na stovky. Když si jen vezmete, že každoročně na jaře představíme například tvorbu zhruba třiceti absolventů Základní umělecké školy Bedřicha Kozánka v Přerově.

Jmenovat jen některé autory je strašně těžká otázka, protože každý jeden vystavovatel byl originální, svůj, nezaměnitelný a za tvorbou každého si stojím.

Na stěnách se vystřídali skutečně všichni výtvarní umělci Přerovska za posledních 100 - 150 let. Soupis by byl ohromný, tak jen namátkou některá zvučná jména, jako Augustin Mervart, Antonín Kubát, manželé Kotasovi, Jiří Ryšavý, František Kucián, Josef Baják, Ljubomír Burian, Eva Siblíková – Chmelařová, Jan Chmelař, Petr Markulček, sourozenci Krátcí, Dana Hlobilová, Milan Dobeš, Danuše Mazurová, Helena Hurtová, Miroslav Straka, Jiří Jurda ml. i st., Zuzana Bobovníková, Dagmar Wykrentová a Dalibor Hajda, Jitka Hanáková, Jan Čep, Jiří Vojzola, Petr Brauner a další. Jak vidíte, jde to napříč všemi výtvarnými směry – kresba, malba, fotografie, keramika, sochařina, architektura a další.

Pokud bychom dotaz trošičku pozměnili, a slovo „významné“ vyměnili za „známé či populární“, pak bych určitě jmenovala umělce, které známe z jiného než výtvarného oboru, ale kteří se představili jako zdatní výtvarníci i obchodníci, jejich díla jdou tradičně „na dračku“ - obrazy Františka Ringo Čecha, Ivana Mládka, Laca Decziho, nedávno zesnulého Juraje Jakubiska, grafiky Ivy Hüttnerové, fotografie Evy Pilarové.

Protože jste zkušená galeristka a kurátorka, chci se zeptat, co rozhoduje o tom, kdo ve vaší galerii vystavuje?

Nerozlišuji mezi věhlasem, délkou tvorby ani kupní silou na uměleckém trhu, setkání s každým autorem je inspirací a posunem k dalšímu vnímání umění kolem nás, ať už v jakékoli podobě.

Velmi ráda dávám šanci mladým autorům, zároveň bych byla špatná manažerka, kdybych se nesnažila dovést do galerie hodně známé tváře a tím ji vždy velmi zpopularizovat. Za dlouhé roky jsem tak vystavovala známé tváře showbyznysu, o kterých jsem mluvila před chvílí, hostili jsme výstavu světoznámých malířů Kristiana Kodeta, Milana Dobeše -  přerovského rodáka žijícího v Bratislavě, fotografa Jindřicha Štreita nebo dnes již světově uznávaného sochaře Jana Dostála z Olomouce. Vážím si spolupráce s celou olomouckou výtvarnou scénou a tamější Unií výtvarných umělců, výstavy Jiřího Hastíka, Evy Pešákové, Oldřicha Šnábla a jiných jsou vždy vyhledávané.

Na co se můžou letos těšit nejen stálí návštěvníci, ale třeba i turisté, když do vaší galerie zamíří?

Vždy najdou kvalitní umění, střídáme výstavy malířské, fotografické, sochařské, často jsou kombinované. A protože jsme městská galerie, nezapomínáme ani na výstavy jubilejní a vzpomínkové, někdy historicko-edukativní.

Galerie s kavárnou nabízí příjemné posezení mezi exponáty, v létě doplněné zahrádkou v romantickém zákoutí zámeckého příkopu přerovského zámku. Jako doprovodné aktivity pořádáme venkovní koncerty a představení v Letní divadelní scéně mezi hradbami, která je součástí areálu galerie. Také zámecký příkop využíváme k venkovním instalacím, nasvíceným pro noční vidění a pohledově přístupným po 24 hodin denně, ať již od naší kované vstupní brány anebo z nadhledu ze zámeckého mostu.

Jaký druh výtvarného kumštu máte nejradši, případně kdo patří mezi vaše oblíbence, ať už to jsou malíři, fotografové nebo sochaři?

Obdivuji všechny, miluji to prostředí ateliérů a výtvarné bohémy, když si jezdím vybírat exponáty, a každičká jednotlivost je vždy velmi obohacující. Abych se nedotkla nebo naopak neupřednostnila nikoho, koho jsem vystavovala ať již z žijících nebo dávnějších autorů, jmenuji svou absolutní konstantní neměnnou celoživotní lásku Gustava Klimta.

Nespočítala bych, kolik času jsem strávila v jeho stálé expozici ve vídeňském Belvederu nebo v jeho moderním Gustav Klimt Zentrum  v rakouském městečku Schörfling na břehu jezera Attersee v Salzkammergut. Neskrývám svou posedlost klimtovskými motivy, dříve figurálními, dnes častěji květinovými, právě pod vlivem venkovních živých instalací na Attersee. Objevovat každou drobnou nuanci jeho tvorby nebo jeho životopisu je mi celoživotním koníčkem.

Zajímají vás názory návštěvníků vaší galerie?

K tomu nám slouží každodenní přímá komunikace s hosty, jejich reakce při vernisážích i běžných prohlídkách vnímáme velmi empaticky a reagujeme na jejich požadavky. Proto tu jako městské zařízení jsme.

Jste kulturní osobnost, která zná a ví, a navíc se neorientuje jen ve výtvarnu. Mám pocit, že v Přerově neorganizujete jenom výstavy...?

Spoluzaložila jsem s kolegou dnes už proslulý festival Hudební léto na hradbách, jsem členkou správní rady Nadačního fondu Blues nad Bečvou, pod jehož hlavičkou v Přerově organizujeme celoroční šňůru koncertů nebo dnes již proslulý Kytarový rekord. Dlouhé roky se angažuji v práci pro město, druhé volební období jsem zastupitelkou a členkou Městské rady v Přerově, sedmým rokem členkou Komise pro kulturu a památkovou péči Olomouckého kraje, stejně tak Komise pro cestovní ruch, kulturu a památky Rady města Přerova.

Jakou hudbu nejradši posloucháte, jaké kapely nebo zpěváci vám imponují?

Záleží na náladě, situaci, momentálním rozpoložení. Pokud bych měla zmínit žánr, vyhraje swing, pokud ale interpreta, pak Oscar Benton.

Vím, že kulturní pracovníci neumějí moc odpočívat, neboť na to nemají čas. Nebo u vás je to jinak?

Nestydím se za to, že občas potřebuji odpočívat pasivně, prostě ležet a nic nedělat, v létě ideálně na zahradě za domem. Takové ty předimenzované afekty, kdy lidi v rámci „relaxu“ polykají kilometry na kole nebo na lyžích, mě opravdu neberou. Mám ale moc ráda pěší vycházky v okolí Přerova, které jsme s rodinou objevili za covidu. Když mi to čas dovolí, jedu do Vídně nebo do Salzburgska. Tam to strašně miluju, znám tam každý kout, vesničku, jezero, kostel, muzeum, turistickou stezku, lanovku, vím, kde mají to nejlepší kafe…to je taky láska. Dobré kafe!

Robert Rohál

Foto: archiv Lada Galová a Robert Rohál