Hanuš Lamr je povětšinou vnímán jako designér křehkých šperků. V posledních letech ale čím dál častěji zavítá do světa objektů a soch, např. v kolekci Lust for Eden (nominace na Czech Grand Design 2019) a Noli me tangere (nominace na Czech Grand Design 2020). Podobně je tomu i v nové sérii Sochy rostlin, v níž zhmotňuje prchavost a křehkost života prostřednictvím převážně kovových objektů.

Téměř jako by se vynořily z vitríny renesanční kunstkomory, vystupují na betonových podstavcích netřesky z bronzu a roztříštěných střepů. Květy růžového kaštanu zase nečekaně obsazují nevyzpytatelní brouci s mohutnými kusadly, aby prozkoumali ručně broušené květy z růženínu. Nechybí ani oblíbený Hanušův motiv jablka z biblické zahrady Eden. Umělec se tu nebojí kombinovat zdánlivě nesourodé materiály - suché dřevo s drahými kameny nebo asfalt, uranové sklo, bronz a stříbro jako předzvěst dystopické budoucnosti a „nových rostlin“ v ní.

Cyklem zřetelně prostupuje téma vanitas, poukazující na pomíjivost a marnost života i lidského snažení na tomto světě, na marnou touhu uchopit neuchopitelné a zmocnit se věčnosti.*

Sérii Sochy rostlin mohli zhlédnout poprvé návštěvníci výstavy Noli me tangere (spolu se Zlatkou Lamrovou) v kapli sv. Jana Křtitele v pražské Holyni, letos se objekty přesunou i do dalších měst v Česku (Ústí nad Orlicí, Svitavy, Břeclav, Náměšť nad Oslavou…)  a do zahraničí. O konkrétních akcích budeme včas informovat.

* S využitím materiálu kurátorky výstavy Noli me tangere Terezie Zemánkové.

Foto kredit: archiv Hanuše Lamra, Andrea Thiel Lhotáková