Pokud zvolí divadlo nejslavnější detektivku všech dob, má k mání kvalitní překlad, vynikajícího režiséra stejně jako herecké hvězdy, má vyhráno. To je případ Divadla na Vinohradech, které prvně uvedlo titul Past na myši, jehož vinohradská premiéra se odehrála 15.  října. Každopádně má představení divácký úspěch, za což můžou nejen již zmíněné atributy, ale i atmosféra, realistická scéna či hudba adekvátní prostoru i času, což jsou 50. léta 20. století.

Jak známo, tak Agatha Christie, první dáma světové detektivní literatury, byla sama zaskočena výjimečným ohlasem Pasti na myši. Jak by ne, hra byla přeložena do 25 jazyků, přičemž její londýnská inscenace se hraje denně od roku 1952. „Myslím, že je to pravdu výjimečné, ale koneckonců je pořád spousta penzionů a spousta vražd,“ prohlásila už před mnoha lety královna detektivních příběhů. Ostatně nostalgií vonící popěvek o třech slepých myškách byl podnětem pro prvotní rozhlasovou podobu hry, a proto i v její jevištní podobě opakovaně zaznívá.

Nejslavnější divadelní detektivka všech dob nás zavádí do penzionu, který právě otevřeli mladí manželé Ralstonovi, a kdy za zimní vánice přijíždějí první hosté. Na první pohled tuctoví a nepříliš zajímaví. Ale je to jen moment, protože vzápětí máme pocit, že tu něco nehraje, že tu něco smrdí, a hlavně nás začíná zajímat, proč tu ti lidi vlastně jsou. A také co mají za lubem majitelé obstarožního penzionu kousek od Londýna? A jak je to s tím nevyjasněným zločinem, o kterém se postupně dozvídáme? Ale všechno má svůj čas.

Nakonec se dočkáme na jevišti i vraždy v „přímém přenosu“, což vyvolává (ještě že tak) další otazníky. A to je hra právě v polovině. V této vycizelované hře je totiž záhada a zábava v jednom – ale musí se to umět. A to na vinohradské scéně umějí (včetně práce dramaturga a vůbec celého týmu inscenace). Jejich Past na myši je kouzelným představením klasického střihu, za což si cením jak režiséra Jana Buriana, tak herců, kteří si jednoznačně užívají. Jsou nejednoznační a neprůhlední, což je v průběhu detektivky to pravé ořechové.

A kdo je kdo? Každý z osm herců má své tajemství - ať už je to paní Boyleová, která je de facto stará panna, nyní soudkyně v penzi (Regina Rázlová), která „zařve“ v závěru prvního jednání, rozevlátý mladík Christopher Wren (Petr Matyáš Cibulka), major Metcalf (Aleš Procházka), extravagantní pan Paraficini (Otakar Brousek ml.), v postavě poněkud extravagantní slečny Casewellové alternují Sára Rychlíková a Jana Kotrbatá, což je další záhadná bytost, detektivní seržant Trotter (Viktor Javořík) a sympatičtí majitelé penzionu Giles a Mollie Ralstonovi (Aneta Krejčíková a Ondřej Kraus).

Každá z postav má své kouzlo a jedinečnost, což dodává této hře kromě napětí konverzační obratnost i kus charakterního herectví. Je to cítit od první minuty i v postavě Mollie Ralstonové, kterou představuje Aneta Krejčíková. Svou hrdinku modeluje s ušlechtilou grácií mladé ženy, která je až něžně a andělsky křehká, ale když na věc přijde, je racionální a chladná. Hereččino rozsáhlé spektrum výrazových prostředků a schopnost postihnout charakter je při jejím mládí na jevišti až obdivuhodné. Myslím, že spěje v charakterní herečku velkého formátu a všestranného rejstříku, navíc je fotogenická a má v sobě i ono spontánní komediantství.

Vděčnou a divácky přitažlivou hru Past na myši, která přináší klasické zpracování detektivního žánru stejně jako herecké hvězdy, můžete vidět v nejbližší době na scéně Divadla na Vinohradech 14. prosince 2022, 10. a 23. ledna 2023.

Překlad: Pavel Dominik, režie: Jan Burian, scéna: Martin Černý, kostýmy: Barbora Maleninská, dramaturgie: Jan Vedral, hudba: Ondřej Brousek.

Robert Rohál

Foto archiv DnV