Některé životní role si nevybíráme. O tom by mohla vyprávět prvorepubliková herecká hvězda Jarmila Horáková. Místo ní se toho ujala renomovaná autorka Jana Poncarová. O Jarmilině osudu, nevšedním talentu, který neměl dost času, aby mohl dosyta zářit, píše ve svém románu Herečka (449 Kč, nakladatelství Motto).   

V pořadí pátý román spisovatelky Jany Poncarové předkládá čtenářům životní příběh avantgardní herečky Jarmily Horákové. První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i mladá, nadějná Jarmila. Navenek působila sebevědomě, uvnitř však skrývala nejistoty, které si vypisovala do svého deníku. S prvními láskami přichází také dilema - je možné se vdát a zároveň se naplno věnovat divadlu? Vážná nemoc nakonec přerušila oslnivou kariéru v zárodku. O dvě desetiletí později objevuje Jarmilin příběh také herečka a spisovatelka Olga Barényi. V období Protektorátu se pro ni výjimečný osud stává nejen inspirací, ale i mostem ke svobodě, který vede daleko za hranice ponuré reality. V románu Herečka se zajímavě prolínají dvě časové linky.

Deníky, které si Jarmila Horáková celý život psala, posloužily Janě Poncarové jako neocenitelný zdroj informací nejen o době, ale především o niterných pocitech výjimečné mladé ženy, kterou Jarmila byla. V románu Jana Poncarová efektně rekonstruuje Jarmilin krátký, ale plný život. V knize se objevují i další osobnosti tehdejšího kulturního a společenského života. Mezi jinými spisovatelé Jaroslav Seifert, Karel Teige či Vítězslav Nezval. Pro mnohé z nich byla Jarmila Horáková múzou, která je inspirovala a posunovala jejich tvorbu.

Stejně jako v předchozích knihách i zde Jana Poncarová nabízí svým čtenářům život skutečné osobnosti. Zbeletrizovaný příběh herečky Jarmily Horákové má pro spisovatelku charakteristický styl založený na emotivním vnímání, hlubokých emocích a místy až poetickém vyjadřování. Z Herečky dýchá prvorepubliková atmosféra zobrazující mladou generaci umělců toužících po svobodném vyjadřování a boření starých, zavedených pořádků. Tato radostná doba pak kontrastuje s atmosférou 40. let, kdy nastává pravý opak - umělci nesmějí tvořit, všichni žijí ve strachu o svůj život...

Jako bych tam byl. Jako bych si taky povídal se Seifertem a Nezvalem v Národní kavárně, jako bych seděl v hledišti pražských divadel a všechno to viděl. Tenhle příběh se nečte, ten se žije. Okouzluje šarmem první republiky a drtí nejistotou druhé světové války. Skvělý román, doporučuji.

Jan Štifter, spisovatel

O hlavní postavě, Jarmile Horákové:

Jarmila Horáková byla herečka a výrazná osobnost první vlny československé avantgardy. Narodila se v Praze 7. března 1904 a zemřela 20. ledna 1928 ve Vinohradské nemocnici. V dětství účinkovala v ochotnickém divadle v Řevnicích, kde rodina vlastnila vilu a hotel. Vystudovala pražskou konzervatoř a rytmicko-hudební školu Émila Jaques-Dakroze. Hrála v Legii mladých a na Scéně adeptů, kde spolupracovala s režisérem Jiřím Frejkou. Vystoupila v prvním představení Osvobozeného divadla v inscenaci Cirkus Dandin. Po absolvování konzervatoře jí K. H. Hilar, šéf činohry Národního divadla, nabídla angažmá, v němž setrvala do své smrti. Její poslední rolí byla Hilda v Ibsenově hře Stavilel Solness. Za svůj život nastudovala 85 rolí a hrála ve více než 340 představeních. Natočila dva filmy: Pohádku máje (1926) a Paní Katynku z vaječného trhu (1927). Jarmila Horáková si od roku 1917 do své smrti psala deník, který Jiří Frejka vydal v roce 1940 knižně a připojil k němu své vzpomínky.

Jana Poncarová  (28. 9. 1983, Rokycany)
Jana Poncarová je novinářka a spisovatelka. Žije v Plzni a v Dobřívě. Ve své tvorbě se inspiruje skutečnými událostmi, opírá se o rešerše a rozhovory s pamětníky. Debutovala v roce 2018 románem Podbrdské ženy, který se setkal s nadšeným čtenářským ohlasem. Její druhý román Eugenie získal v roce 2020 Cenu čtenářů České knihy. Je také autorkou titulů Alžběta a Nina, Cyklistka a Herečka.