Až 83 % Čechů, kteří trpí duševními poruchami, se nijak neléčí. Psychické problémy raději řeší sami nebo s přáteli. Pomoc odborníka vyhledá jen 6 % z nich. Pro léčbu dětí pak volí spíše „přirozené metody“. Může za to společenské stigma, nízká vzdělanost obyvatel i málo odborníků. Vyplývá to z průzkumu agentur G82 a Simply5 realizovaného pro Nevypusť duši a T-Mobile a z analýzy datové žurnalistiky Česko v datech.

Podle dat OECD vypadá Česko jako země, jejíž obyvatele trápí psychické problémy podstatně méně než zbytek Evropy. Duševními poruchami by u nás mělo trpět jen 15 % populace, což je čtvrtý nejnižší výsledek v Evropě. Realita je ale odlišná. Jak totiž upozorňuje Ministerstvo zdravotnictví ve svém Akčním plánu duševního zdraví pro 2020–2030, v Česku je stále na evropské poměry mimořádně vysoká stigmatizace psychických nemocí, a to i mezi samotnými lékaři. Kvůli častému odsuzování se tak lidé bojí veřejně přiznat, že jejich duševní zdraví není v pořádku. Celá situace tedy může ve výsledku zdánlivě působit tak, že jsou Češi psychicky zdravější než zbytek Evropy, nicméně to nemusí odpovídat skutečnosti.

Nasvědčují tomu i data Eurostatu o sebevraždách. „Česko v počtu sebevražd patří spíše k evropskému průměru. Na sto tisíc obyvatel u nás připadá 11,2 sebevražd, průměr evropských zemí činí 11,4. V rámci České republiky jsou ale patrné velké rozdíly mezi regiony, například v regionu Severovýchod průměrně ze sta tisíc obyvatel spáchá sebevraždu 13,7 lidí, zatímco na Střední Moravě ‚jen‘ 7,3,” uvádí analytik Milan Mařík z projektu Česko v datech.

Pro Čechy je psychické zdraví důležité, odborníkům ale nevěří

Češi dle vlastních slov vnímají duševní zdraví jako klíčové. Mají o něm ale mylné představy. Problém spočívá v tom, že se psychické problémy snaží často vyřešit bez odborné podpory. Pouhých 6 % Čechů zvolí jako první volbu při řešení problémů profesionální pomoc. Na vlastní pěst se s nimi snaží vypořádat 60 % lidí a další třetina se obrací na své přátele. Vyplývá to z průzkumu agentur G82 a Simply5 realizovaného pro Nevypusť duši a T-Mobile.

Ve výsledku tak více než čtyři pětiny Čechů trpící duševními poruchami nejsou vůbec léčeny. „V Česku je významná mezera mezi potřebou léčby a její skutečnou konzumací. Podle analýzy dat z populační studie Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) není léčeno až 83 % jedinců, kteří splňují kritéria duševní poruchy. Tato mezera v léčbě se sice díky osvětě a destigmatizaci duševních nemocí zmenšuje, potřeba odborné péče ale mnohdy naráží na omezené kapacity psychiatrů a psychologů,” vysvětluje Pavel Mohr, náměstek pro léčebnou péči v NUDZ.

Jen polovina Čechů věří psychoterapeutům. Děti léčí kontaktem s kamarády

Místo profesionální pomoci hledají Češi řešení spíše v „přirozených metodách“. Pokud jde o duševní zdraví dětí, jen 52 % lidí totiž věří v to, že psychoterapie může přispět k zvládání psychických poruch. Naopak nejvíce Čechů spatřuje léčivý efekt v kontaktu s kamarády (65 %) a pobytu v přírodě (64 %). Tyto „přirozené metody” sice pozitivní vliv na psychické zdraví mají, jedná se ale spíše o prevenci. Pokud už problém nastane, bývají mnohdy nedostatečné a plnohodnotnou léčbu nahradit nemohou.

Příčin, proč se lidé neobrací na odbornou pomoc, může být několik. „Psychické problémy v dnešní době stále podléhají společenskému stigmatu. Mnozí se tak bojí vyhledat pomoc, protože mají pocit, že by se museli k duševním problémům veřejně přiznat. Může to být ale i tím, že rodiče často nerozeznávají počáteční příznaky psychických obtíží dětí nebo nižším povědomí společnosti o širším spektru odborných služeb,“ vysvětluje Marie Salomonová, ředitelka a spoluzakladatelka Nevypusť duši.

Na dětské odborníky se čeká i půl roku

Dalším silně zažitým mýtem je představa, že je v Česku dostatek psychiatrů a dalších odborníků pro řešení psychických problémů dětí. Myslí si to 43 % Čechů. Skutečnost je ale taková, že například čekací doba na dětského psychiatra či psychologa se pohybuje mezi 4 a 6 měsíci. Česku pak v obecné rovině připadá na 10 000 obyvatel 9 psychologů. Podstatně dostupnější jsou v Německu, kde je jich ve stejném měřítku dokonce 27.

Příčinou může být slabší mediální pokrytí problému. „Určitě by velmi pomohlo, kdyby i média informovala o tématu častěji a komplexněji. Myslím, že dobrým příkladem je situace ohledně zubařů. Pokud bychom se zeptali, zda máme v ČR dostatek stomatologů, určitě by drtivá většina české populace odpověděla, že nikoli. Přitom čekací doba na psychologa či psychiatra je významně delší,“ míní Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti z T-Mobile.

Češi vydělávají na hodinu u psychoterapeuta 8,5 hodiny

Nedostupnost péče nespočívá jen v malém počtu odborníků, ale také v ceně. V rámci sledovaných evropských zemí u nás hodina u psychologa přijde na druhou nejnižší částku. Psychoterapie je ale stále pro mnohé nedostupná, jelikož na jednu hodinu u psychologa musí člověk v průměru vydělávat 8 a půl hodiny, což nás v evropském srovnání řadí na devátou příčku z 25 zkoumaných států.

Data vychází mimo jiné také z průzkumu veřejného mínění od společností G82 a Simply5, který byl v květnu 2022 realizován pro T-Mobile a Nevypusť duši. „Po debatě s odborníky jsme měli pocit, že naprosto chybí data o duševním zdraví české populace. Proto jsme iniciovali průzkum veřejného mínění v oblasti mentálního zdraví dětí pohledem dospělých. Z něj mimo jiné vyplynulo, že Češi mají mylnou představu o dostupnosti psychologické a psychiatrické péče. To samo o sobě změnit neumíme, ale chceme pomoci se šířením osvěty,“ vysvětluje Orgoník.