Do konce června vystavuje v Domě kultury v Kroměříži olomoucká malířka Lenka Kučerová Žampová obrazy, v níž se zabývá prazákladem, z něhož vzešel život - vodou a mořem. Jako výtvarnici ji však zajímají i další témata, o nichž ostatně vypráví v následujícím rozhovoru. Tak jako tak byste měli vidět kroměřížskou výstavu Tres Olomucensis, kde s ní vystavují ještě dva olomoučtí kumštýři - fotograf Petr Zatloukal a Michael Esson.

V čeho pramení tyto motivy na velkých plátnech, která vystavujete v Kroměříži?
Otázka naší existence provází lidstvo od nepaměti. Hledáme smysl našeho života. To, že vznikl ve vodě, není náhoda. Lze to chápat i v závislosti v duchovním světě. Voda je zdroj informací, duchovní i fyzické očisty, pohybu, síly, povznáší naše těla i mysl, harmonizuje naše vnitřní orgány. Jsme na ni závislí a nutně ji potřebujeme k životu. Voda je nezkrotný živel, přináší blahobyt i zkázu. Moře a oceány jsou nepoznaný vesmír pod hladinou. Jsou zde zcela jiné formy života než ty, co známe z povrchu planety. Mnohdy se nám zdají bizarní a fascinující zároveň, protože jsou tajemné a nelze je zcela prozkoumat bez překročení komfortních zón.

Měla jsem možnost se s tímto živlem utkat?

Absolvovala jsem řadu ponorů ve Středozemním i Rudém moři a získala dva certifikáty do hloubky 18 metrů a pak 30 metrů. Zažila potápění a průzkum vraku na Elbě. Zkusila jsem limitní ponory do hloubky 55 metrů, kde není světlo, jen temnota, mrazivý chlad a nekonečné prázdno. Moře je prostě moje veliká a vášnivá láska. Ráda se k němu vracím.

Vaše témata jsou ale různorodá, aspoň to vyjadřují vaše výstavy. Co vás všechno zajímá a co jste obvykle zachycujete ve svých dílech?
Jsou pro mne zásadní čtyři témata. První jsou moře a voda, dále kočkovité šelmy, městská architektura a citace na díla starých mistrů.
První téma, jak již jsem naznačila dříve, se týká vody. V malbě s touto tématikou se nejvíce odráží mé vnitřní rozpoložení a duchovní touhy po poznání nekonečna.
Druhé téma? Tváře kočkovitých šelem, které maluji proto, abych ukázala jejich dokonalost ve všech směrech. Jsou velmi půvabné, mají funkční a pružné tělo, jsou nezávislé. Tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Oslavuji je ve velkoformátové, hyperrealistické malbě, kde jde o jakousi podrobnou studii struktury srsti, očí, vousků, čenichu, zubů...
Třetí téma měst a komplexů budov se v týká návratu k moderním směrům - kubismus, fauvismus, impresionismus, moderní expresionismus, surrealismus, abstraktní umění. Tyto směry jsou hravostí a různorodostí velmi variabilní pro sdělení, využívám je jako komunikační prostředek s divákem. Města, v nich žijeme, jsou živoucí organismy, které se mění, přestavují, přetváří, prolínají. V této malbě si mohu tedy dovolit rovné ostré hrany i geometrizaci, což je další poloha mého já.
Čtvrté téma je inspirováno historickými slohy i směry s důrazem na postup malby a techniku. Inspiruji se gotikou, renesancí, barokem atd. Záměrně si vybírám obrazy od známých umělců a snažím se oživit proslulá díla s nadsázkou, humorem, parafrází.  Od starých mistrů se učím malířské postupy, podmalbu, modelaci pomocí prosvětlování, konečnou úpravu lazurami. Slavný obraz Dáma s hranostajem je pak přetvořena v Dámu s prasátkem, aby poukázala na konzumní společnost.

Co je vaší inspirací?
Inspirační zdroje jsou velmi široké, ale již jsem to vše uvedla, je to příroda a vše, co provází lidstvo od nepaměti v umění i historii.

Když jste byla malá, které obrazy nebo kteří malíři vás tehdy zaujali?
Nejvíce mne fascinoval Leonardo da Vinci jemností a precizností malby, Durer bravurním zpodobněním vlasů, Dalí genialitou rozteklých tvarů, Gogh plastickým rukopisem, Klimt dekorativismem, Kupka střídáním barevných tónů a řada dalších.

Je malování vaše vášeň? Když jste vlastně začala s malováním a co jste vystavovala na vaší první výstavě?
Maluji od malička. Máma říkala, že jsem se s tužkou narodila. V první třídě mě učitelka zavřela do skříně, protože jsem si malovala v hodině matematiky. První výstavu jsem měla na střední škole ve Znojmě. Zde jsem vystavovala cyklus kreseb rozpadlých a složených hlav inspirovaných Dalím a dále dvě kopie obrazů od Jana Kupeckého a Alexandera Roslina.

Kde jste doposud vystavovala a co všechno máte v plánu v nejbližší době?
Výstav bylo mnoho jak u nás, tak v zahraničí - v Itálii, Německu, Kanadě, Litvě, Lotyšsku, Srbsku, Španělsku atd. Ale nejvíce si vážím toho, že jsem mohla vystavovat společně se svými životními partnery, a to s malířem a sochařem Zdeňkem Kučerou a fotografem Petrem Zatloukalem.
Věřím, že se podaří u nás i v zahraničí ještě zrealizovat zajímavé výstavy společně s ostatními výtvarníky a podpořit znovu nějaké aukce na pomoc potřebným. 

Robert Rohál

Foto archiv Lenky Kučerové Žampové