Album Ostrov Heleny Vondráčkové je řazeno dodnes hudebními odborníky k zásadním titulům, které zpěvačka ve své kariéře natočila. Na nahrávce z roku 1970 překvapila tehdy třiadvacetiletá interpretka náročným repertoárem, který měl hodně daleko k jejím hitům z minulé dekády. A právě tento "Helenin ostrov" vyšel koncem roku 2021 v jubilejní reedici na CD i LP, tedy po padesáti letech od vydání...

"Když jsem se dozvěděla, že Supraphon chce po tolika letech vydat moje první album, znovu jsem si ho pozorně poslechla a vybavila se mi ta úžasná muzikantská atmosféra, v jaké nahrávky vznikaly. Jak práce jednoho zapadala do snažení druhého. Kolik nápadů se nám tehdy podařilo do výsledných snímků dostat. Jsem potěšená, že ani po těch letech skladby jako Můžeš zůstat, můžeš jít, Jsem bůh i ďábel nebo Laléňa neztratily nic za své atmosféry a naléhavosti."

A přitom chybělo málo a album nemuselo vůbec vyjít. Jednak vyšlo v době (1971), kdy už platil zákaz pro Martu Kubišovou, jednak doprovod natočil Orchestr Golden Kids. Vše se odehrálo v době, kdy si ještě někteří mysleli, že Golden Kids budou existovat i bez Kubišové, což ale Neckář s Vondráčkovou odmítli.

Nakonec producent alba Bohuslav Ondráček album u Supraphonu prosadil, avšak z původního bookletu musela zákonitě zmizet určitá fakta - třeba to, že ve čtyřech písních zní ve sboru hlas Marty Kubišové. Bez zajímavosti není ani informace, že v téměř šestiminutové rockové baladě Provazochodci z pera Otakara Petřiny a Zdeňka Rytíře hraje Helena Vondráčková na varhany.

Album Ostrov Heleny Vondráčkové, které je prvním Heleniným řadovým albem, se natáčelo v roce 1970. Přineslo celkem deset písní - pět původních českých pět ze zahraniční provenience, a představilo zpěvačku nejen ve vynikající hlasové formě, ale především v repertoáru, který od ní po hitech jako Pátá, Chytila jsem na pasece motýlka, Cink cink nebo Mám ráda cestu lesní nikdo nečekal. Místo toho tenkrát zazněl nečekaný příval skladeb - vedle již uvedených třeba Klášterní zvon, Pochval strom za zelený listí, Pojď jen blíž nebo Raděj snad pláč mi dej.

Díky albu, na které kritika pěla ódy, se zpěvačka později mohla prezentovat i v zahraničí. S písní Ostrovy pokladů uspěla na mezinárodním festivalu v Japonsku, kde později natáčela  album, vystupovala v televizi a měla velké turné se šestnácti  koncerty.

V recenzi na album Ostrov Heleny Vondráčkové, která vyšla v 6. čísle hudebního časopisu Melodie v roce 1971, kritik Jiří Černý napsal: "Za Sněhurky je bůh i ďábel, umělecká osobnost s vysokými cíli. Jednoho z nich právě dosáhla. Stvořila Ostrov Heleny, bohatou šíři barev a odstínů, jakou nepřehlédneš napoprvé ani napodruhé a můžeš o ní vydat nějaký soud teprve až vyjdeš z údivu, že něco takového udělala právě Helena Vondráčková... O českých muzikantech  se říká, že na rozdíl od ostatních zahrají stylově všechno? Beethovena, Čajkovského i Bartóka. O Vondráčkové  to dokonce  platí ještě v lichotivější podobě: dovede spojit to nejpodstatnější z originálu - třeba zasněnost Donovanovy Laléni nebo bohatost swingové fráze v Pochval strom - se slovanskou melodičností a s lyričností svého hlasu. Dává zahraničním skladbám  vlastní tvář, aniž by je hudebně ochuzovala. Pečlivě vypracovává každou frázi a její výrazový rejstřík je stejně široký jako její technika a hlasová dynamika. Pro to vše má od svého producenta Bohuslava Ondráčka ovšem připraven perfektní základ: náročnou, zajímavou dramaturgii, výtečná aranžmá a jedny z nejlepších textů, jaké lze dnes slyšet. Jejich autoři, Zdeněk Borovec a Zdeněk Rytíř, mají nápady a mají taky co říci. Jejich texty jsou promyšlenější a vnitřně kontrastnější než většina dnešních prací z oblasti tzv. českého šansonu. Ostatně Vondráčková splňuje běžné požadavky kladené na šansoniérku, to už je zřejmě úděl všech zpěvaček, spolupracujících s Ondráčkem, který jim předkládá úkoly, nutící je k vyšší a šířeji pojaté hudebnosti.”

A názor Heleny Vondráčkové, když i renomovaný kritik Jiří Černý ocenil její zpracování zahraničních písní? "Toho si samozřejmě velmi vážím," říká. "Můj recept na covery je takový, že je potřeba do toho dát svoje já a nejen okopírovat originál."

I později dokázala Helena Vondráčková své příznivce stejně jako kritiky překvapit. Bylo to třeba jazz-rock-popové album Paprsky, které natočila s Martinem Kratochvílem. Podobnou odbočkou bylo i stylové album Helena zpívá Ježka, anebo dvě alba "velkých" muzikálových a filmových melodií.

Faktem je, reedici supraphonského alba Ostrov Heleny Vondráčkové protagonistka doplnila několika bonusy v podobě starších písní, která nazpívala v angličtině, němčině, polštině či francouzštině. Raritou je skladba Ostrovy pokladů nazpívaná v japonštině. "Díky tomu, že jsem pro firmu Nippon Columbia natočila album filmových melodií, nabídli mi Ostrovy pokladů v japonštině. Text Zdeňka Rytíře přebásnili a při natáčení mi ve studiu v Praze dělali supervizi. Ten text umím zpaměti doteď,"  říká Helena Vondráčková.

Robert Rohál

Foto Supraphon a Robert Rohál