Když roce 1985 založil Karel Šůcha v Mostě skupinu Laura a její tygři, stala se okamžitě stala jednou z nejslavnějších československých rockových kapel té doby. Desek Žár trvá se prodalo 100 000 kusů. Laura se po revoluci rozjela i do zahraničí a dnes je jednou z kultovních kapel. Ani po lockdownu skupina neskončila a od jara jede na plný plyn. Právě už 23. září proběhne v Praze koncert, který připomene 35 let trvání kapely.

Přeložený pražský koncert v KD Barikádníků, který proběhne 23. září, měl už loni připomenout 35. výročí vaší kapely.  Chceš se ještě vracet ke Koronaviru a následného lockdownu? Bylo to asi hodně těžké...

Nebylo to snadné období, ale myslím, že lidé některých profesí to měli těžší než my muzikanti. Na lockdownu v kultuře byla nejhorší nejistota. Měli jsme nasmlouvané koncerty, které byly rušeny anebo překládány dva až tři týdny před akcí, takže jsme nemohli reagovat a zařídit se jinak – například hledat brigádu. Oslavy 35 let existence kapely měly začínat v březnu 2020 na ČS Beatsalonu ve Velké Lucerně, za účasti televizních kamer, pokračovat dubnovým koncertem v Lucerna Music baru, kde jsme měli domluveno hostování téměř s každým, kdo v kapele zanechal svou stopu. Dát dohromady termíny přibližně třicet lidí, z nichž někteří mají plný diář, připravit dramaturgii, aby koncert neztrácel tah a pro jistotu připravit zkoušky, bylo logisticky náročné. Koronavir nás přinutil přesunout koncert na září 2020, a pak na duben 2021, a když jsme museli rušit třetí termín, napsal jsem všem zainteresovaným, že akci zrušíme definitivně. Nejde propagovat koncert, u kterého není jistota, že se uskuteční… Zrušily se velké festivaly a nezůstal „na kameni kámen“.

Čím ses v době korony zabýval ty a čím se zabývali lidi z kapely?

Já měl rozpracovaná tři alba, která jsme chtěli pokřtít na akci v Lucerna Music Baru, takže jsem mixoval nahrávky v domácím studiu, případně, když to koronavirová opatření umožnila, jsme jezdili natáčet do studia Ponte Records v Mostě. Někteří muzikanti jsou učitelé, někdo rozvážel pizzu, trumpetista Radek hrál na pohřbech – těch neubylo, naopak…

Vznikla nějaká nová písnička?

Složil jsem třináct písniček pro „dětské“ album Zoo Zoo!. Jde o veselé, melodické písničky o zamilované hyeně, hrochovi, který mocně slaví narození syna, pelikánovi, létajícím s jednou botou, o partě drsných šneků, opici a záhadném kameni nebo o želvě, která netuší nic o budoucnosti… Dětská tvorba mne velice baví, protože realita neporoučí fantazii, můžete si vymyslet cokoliv! Texty pro dospělé musí, alespoň v případě Laury a jejích tygrů, na realitu navazovat. Pro dospělé vznikla jedna novinka - reagge Logicky, kde si tak trochu zanadáváme…

Takže jsi pilně pracoval. Naštěstí už na jaře došlo k uvolnění a kultura mohla zase fungovat. Znamená to, že jste v létě koncertovali? A jak se vám hrálo po tak dlouhé době?

Opatrně se začalo koncertovat, podle pravidel rozvolňování nejprve jen na malých akcích, takže například otevírání Teplické lázeňské sezony v květnu se opět přesunulo, tentokrát na rok 2022, ale červenec, srpen a září už jedeme naplno, to znamená víkendy pátek, v sobotu často dva koncerty, občas neděle, zřídka všední den. To je také specifické na naši práci – soboty máme v sezoně obsazeny všechny, ale ve všední dny bývá volno.

Jak vypadal váš běžný "letní" koncert. Co jste hráli a byli i nějací hosté? Třeba Ilona a tak?

Po dlouhé nucené pauze jsou lidi v kapele natěšení na každou štaci, užíváme si to a jsme v perfektním rozpoložení. Koncerty se daří na výbornou. Nejde však jen „postavit se na podium a hrát“, na koncert jedete i několik hodin, na místě máte být hodinu před zvukovou zkouškou, potom zkouška, pak teprve „výkon“ a návrat domů. Díky posouvání termínů koncertů jsme zažili opravdu perný den, kdy jsme za dvacet hodin odjeli téměř 800 km, odehráli tři koncerty – jeden odpoledne na sálajícím slunci, takže jsme měli propocené košile, dříve, než jsme začali hrát. Musel jsem kapelu, a hlavně zpěvačku Lucii, která namáhá nejcitlivější orgán - hlasivky, pochválit za parádní výkon.

S hosty jsme letos nepočítali, protože jak jsem vysvětloval, termíny byly dost „tekuté“. Jen na domácím festiválku u nás na vsi jsme zahráli písničku Stánky spolu s Vojtou Nedvědem – to byl naše pocta Františkovi Nedvědovi, který už mezi námi není. S Ilonou Csákovou jsme letos nekoncertovali, ale perfektně nám nazpívala sólo a sbory v písni Jablko je vinno.

Je pravda, že pražský koncert bude natočen a vyjde jako live na dalším albu? Kdy se objeví na trhu?

Ano, je to pravda. Na koncertu v KD Barikádníků, který bude ve čtvrtek 23. září od 20 hodin, natočíme live album. Pokud budeme hrát s takovým nasazením jako celé letošní léto, může vzniknout parádní nahrávka. Takže zvu všechny fanoušky rockové, punkové, funky muziky, přijďte si zařádit – třeba se na záznamu i uslyšíte! Album Laura a její tygři Live 2021 by mělo být na trhu na jaře roku 2022.

Co je v plánu po pražském koncertě?

Po koncertu v KD Barikádníků už nám pomalu končí sezona. Jsme kapela hrající hlavně na open air scénách, a tak nás v zimě často neuvidíte. Výjimky z pravidla najdete na našich stránkách: www.lauranet.cz. Budeme pracovat hlavně na nahrávkách - s dětským sborem Ústecké Bambiny natáčet v rozhlasovém studiu sóla a sbory pro album Zoo Zoo! Současně v domácím studiu mixovat album Live 2021 a finalizovat tři alba, která už máme natočena - Funky!Punky, Zigi Zigi Bom! a Cool!In. Na jaře 2022 pak v Lucerna Music Baru pokřtíme pětici nahrávek - tři studiová alba, jedno live album a jedno album pro děti. Snad se také podaří vydat knížku „ze života pasáčků šelem a sběračů štěstí“ – tak pravil Klepkin!

Sečteno a podtrženo, lockdown nás zasáhl hodně, ale my se nedali a tvrdě pracovali pro budoucnost Laury a jejích tygrů.

Robert Rohál

Foto archiv Karel Šůcha