Po nedávné kritice nové vyhlášky pražského magistrátu zakazující technické hry rozvířila oblast herního průmyslu další kauza. Smršť regulačních vyhlášek proti hazardu, která se už nějakou dobu valí napříč českými městy, je nekoncepční a absolutně nepředvídatelná. S tímto argumentem předstupují před Evropský soudní dvůr advokáti pražského provozovatele heren Bonver Win. Pokud jim soud dá za pravdu, mohla by kauza, která začala možná nezajímavým zrušením děčínské herny, dostat úplně nový rozměr. Znamenala by totiž zásadní komplikace pro obce v podobě povinnosti náhrad ušlého zisku, zapříčiněného právě nezodpovědným a nedůsledným přístupem k regulaci hazardu.

Celý příběh začal v roce 2013 v severočeském Děčíně. Tamní radnice tehdy vydala kontroverzní městskou vyhlášku o regulaci hazardu, kterou umožnila provozování heren a kasin jen v určitých předem definovaných lokalitách. Herna, provozovaná pražskou společnosti Bonver Win, se nacházela mimo tuto oblast, v důsledku čehož jí Ministerstvo financí ČR odebralo povolení k provozování hazardních her. Kauza nakonec skončila u Nejvyššího správního soudu ČR, který shledal významný průnik s evropským právem a postoupil ji k posouzení Evropskému soudnímu dvoru.

Zjednodušeně řečeno, Evropský soudní dvůr se teď vyjádřil ve smyslu, že napadená vyhláška je skutečně v rozporu s evropskou legislativou. Narušuje totiž jeden ze základních stavebních kamenů evropského volného trhu – a to volný pohyb služeb. Soud poukázal na to, že hernu často navštěvovala i klientela z nedalekého Německa. V tomto světle nemůže argumentace místní samosprávy obstát. Kauza tím ale zdaleka nekončí – pod drobnohled se teď dostávají samotné regulační vyhlášky proti hazardu.

Stěžovatelé se nyní snaží, aby Evropský soudní dvůr uzavřel kauzu s tím, že je národní legislativa v oblasti regulace hazardu v rozporu s evropským právem. Namítá přitom několik kritických momentů, které sužují většinu těchto předpisů územních samospráv. V první řadě, neostrá pravidla dávají obecním úřadům prakticky neomezenou volnost tento tržní segment regulovat. To vede k až k absurdně nepředvídatelným situacím, kdy se obec ze dne na den rozhodne provozovatele hazardních her omezit. A to bez jakékoliv předchozí výstrahy či náznaku. Utopené náklady, které těmto provozovatelům vznikly v souvislosti s koupí vybavení provozovny či platy zaměstnanců, netřeba asi zmiňovat.

Obecní samosprávy se navíc nemusí pohybovat v rámci vytyčených mantinelů. V podstatě totiž mohou pravidla regulace nastavit tak, jak zrovna uznají za vhodné. V Děčíně například vybrali určité části města, kde bude hazard zakázán, a kde naopak ne, v jiných městech ale volili i radikálnější variantu celoplošného zákazu provozování hazardních her. Takové „legislativní mistrovství“ nám začátkem tohoto roku předvedl třeba pražský magistrát. Některé samosprávy jdou ale ještě více do detailů, například když vyčerpávajícím způsobem rozlišují mezi typy hazardních her, a bez jakéhokoliv racionálního zdůvodnění preferují některé z nich oproti jiným.

„České Budějovice jsou městem bez hazardu už minimálně tři roky. Tedy papírově bez hazardu,“ udává příklad Stanislav Brunclík, prezident České komory loterijního průmyslu. „Nulová vyhláška ovšem nedokázala zabránit tomu, aby se na starých „dobrých“ adresách přestalo hrát. Stovky výherních automatů jsou v podstatě identické, a přesto diametrálně odlišné od svých legálních předchůdců. Stát i samospráva nad nimi ztratila jakoukoli kontrolu a vydělávají pouze pro své majitele. A vydělávají částky, že se jednomu až tají dech,“ vysvětluje.

Z nedávno uveřejněné studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) vyplynulo, že plošná regulace hazardu na území Prahy má více proti než pro. Především je schopna vysát z rozpočtu metropole částku přesahující miliardu korun, která by jinak mohla být využita k financování prevenčních programů. Pokud ovšem dá Evropský soudní dvůr v děčínském případě za pravdu stěžovatelům, mohly by obecní rozpočty četných obcí v České republice zaplakat ještě hlasitěji.

„Společenské náklady spojené s patologickými hráči v daném městě tak přetrvají, kdežto peníze na léčbu hráčů města budou muset brát jinde. Podle zákona je podíl obcí z celostátního výnosu daně z technických her podmiňován existencí „fyzických“ herních pozic, Praha se tedy redukcí technických her na svém území připravila o podíl celostátního výnosu z technických her, land-based i online. Díky dobíhajícím licencím se zákaz nejsilněji projeví v roce 2024, kdy bude roční ztráta činit 560,6 milionu Kč. V dalších letech bude ušlý daňový výnos ještě vyšší,“ komentuje dopady pražské vyhlášky Jakub Žofčák, analytik CETA.

V této kauze totiž nejde o jednu s prominutím bezvýznamnou děčínskou hernu, jde tu o ušlý zisk, o který svévolnou a na logických argumentech nezakládající se vyhláškou obec připravila podnikající osobu. Evropský soudní dvůr by tak prolomil rozhodnutí Ministerstva financí, a tím založil určitý precedens, který v době celosvětové pandemie a s ní souvisejících lockdownů může mít nedozírné dopady. Řadě poškozených subjektů se totiž otevře cesta k vymáhání oprávněných finančních kompenzací, a to nejen těch provozujících hazardní hry. Takový nápor by mohl být pro stát i mnohé obce skutečnou „čarou přes rozpočet“.