Jedinečné a záhadné prostory bývalého kláštera benediktinek na Smíchově se staly ideální scenérií pro boschovskou instalaci bronzových a textilních obrazů. Ústředním momentem byl oltář oslavující přírodu. Úlomkovité fragmenty přírodnin pak upozorňovaly na zbytky fresek v prostorách Gabriel Loci.

Okázalá temnota instalace zohlednila prapůvodní design i různé archetypy objektů. „Záměrně jsem rezignoval na klasické „vydesignované“ tvary a představil jsem zde naprostou esenci přírody,“ říká Hanuš Lamr.  „Najdete tu včelí plástve v rámku, tedy v podobě, jak se vkládají do úlu. Jedna je z taveného skla, druhá z bronzu, třetí je skutečná. Právě včely jsou pro mě jedním ze symbolů života na zemi,“ dodává Lamr. Nechyběl ani odkaz na jeho artovou šperkařskou tvorbu v podobě bronzové květiny zdobené turmalínem, stříbrných květů, krystalu horského křišťálu zarostlého ve větvích nebo bronzových hub rostoucích z kusů dřev nalezených samotným autorem.

Temnou boschovskou inspiraci přiznává i výtvarnice Zlatka Lamrová. „Výšivky jsou inspirovány rostlinami, jejichž předlohou byla samotná příroda či dávné atlasy“, říká Zlatka Lamrová. Jako z obrazů nizozemského génia tu vystupuje netýkavka vystřelující lidské postavy nebo pupalka kvetoucí v noci a v obležení netopýrů. Hlavní výšivka znázorňuje Adama a Evu s lidsky vyhlížejícími rostlinami okolo. „Náhodným rozsypáním červeného rybízu se přede mnou objevila tvář, která byla inspirací pro můj další obraz. Pozorováním chaluh na pláži jsem zase objevila zvláštního tvora,“ vysvětluje Zlatka Lamrová vznik některých objektů a dodává, že ve výšivkách i objektech se zrcadlí půlrok jejich práce nejen při jarní karanténě, kterou celá rodina trávila mj. na jejich milované chalupě. 

Celkový dojem z instalace umocnila i podlaha pokrytá rašelinou, jejíž vůně v této době více než kdy jindy upomněla na jeden z nejznámějších motivů výtvarného umění – vanitas.