Říkáte si, že poznáváte realitu vašich dětí, se kterou se také potkáváte? Nebo je to u vás jiné? Samozřejmě jsou děti, třídy, školy, kde k takovým věcem, které jsme v dopise mohli číst, nedochází. Na Modrou linku, však i několikrát denně přijde obdobný dotaz či povzdech. 

Ano, téma školy je aktuální vždy, ale nyní do toho vstupuje daleko více nejistoty a změn. A se školou se potýkají i děti, které nikdy před tím problém neměly.

Ředitelka Modré linky Hana Regnerová k tomu dodává: „V posledních týdnech jsme zaznamenali nárůst dotazů od dětí a dospívajících, kteří se potýkají se současnou situací. Jde především o pociťování tlaku, nejistot a potácení se od jednoho extrému k druhému. Mnohdy je z dotazů zřejmé, že je hodně obtížné adaptovat se na měnící se podmínky. A i když se mnohé děti těšily, že se zase vrátí do školy, byl to pro ně stres, jaké to vlastně bude.“

Z našeho pohledu domácí výuka byla na podzim náročná hlavně pro rodiče, jelikož se pracovalo doma více než tomu bylo na jaře a k tomu jela výuka dětí (bylo zapotřebí více techniky, dobré připojení, ale také pevné nervy rodičů).

S nástupem dětí do školy (aspoň ob týden u starších ročníků) se rodičům ulevilo, ale pro děti nastala větší zátěž. Není málo případů, kdy učitelé chtějí dohnat látku, která nebyla v domácí výuce probrána. Chtějí mít své splněno a potřebují známky pro klasifikaci. Tlak a stres na obou stranách jak u žáků, tak u jejich učitelů.

Děti, které se těšily na své kamarády, znovu se adaptují na proces prezenční výuky, musí ve třídách nosit roušku a dbát nařízení, jsou permanentně vystaveny enormnímu tlaku a zátěži jak sociálnímu, tak i tlaku okolí na jejich výsledky. Projevuje se u nich i všeobecný stres z pandemie, musí bojovat s rozporuplnými zprávami, kde je sdělováno, že třeba nemoc není tak závažná, a že by opatření nemusela být tak přísná, na druhou stranu je tu velká skupina starších a nemocných lidí, kteří by se měli před nemocí chránit a být opatrní. Mnoho lidí má strach o sebe a své blízké.

Ozývají se hlasy, co z těch dětí bude, když nechodí do školy, co z nich vyroste? Nic neumí, neučí se, jen sedí u počítače. Na druhou stranu se projevuje tlak posledních týdnů, kdy učitelé potřebují mít známky a děti koncem ledna klasifikovat.

Situace je náročná pro všechny strany a možná by bylo dobré se zastavit a vysvětlit, jaké jsou potřeby Vás a zeptat se i dětí, jak to potřebují ony, aby se necítily, že jsou v tom samy. Zkusme více mluvit s dětmi, ony si to zaslouží, dejme jim oporu v jejich starostech.

Modrá linka