Česko se řadí k zemím s největším počtem odkladů na světě. A jejich počet podle odborníků letos ještě rapidně vzroste. Kvůli uzavírání škol v souvislosti s protikoronavirovými opatřeními totiž o odkladu uvažují i rodiče, kteří by své děti do školy za normálních okolností poslali.

České mateřské školy navštěvuje přes 360 tisíc dětí, kolem sto tisíc z nich by mělo příští rok nastoupit do první třídy. Do školních lavic se jich ale kvůli odkladu školní docházky posadí o zhruba 20 procent méně. To s sebou přitom nese řadu problémů jak pro děti, tak pro pedagogy. „Ze zkušeností z klinické praxe a z pohledu do zahraničí vyplývá, že se u nás institut odkladu školní docházky nadužívá, což neprospívá ani dětem, ani vzdělávacímu systému. Jedná se o výsostně český fenomén, který v západním světě nemá svou obdobu. Aktuálně se celková odkladovost pohybuje kolem 23 procent dětí s meziročním nárůstem jedno až dvě procenta. Tak velké číslo představuje veliký balík rizik a nejistot, který je spjat jak se zdravým a přirozeným vývojem dětí, tak s nutným přizpůsobováním pedagogickému procesu a v neposlední řadě s ekonomickými a personálními nejistotami, kterým jsou školy a školky každoročně vystavovány,“ vysvětlil klinický psycholog a spoluzakladatel České společnosti pro Neurokognitivní rehabilitaci Petr Nilius.

Většina dětí je v období dosaženého šestého roku života zralá a připravená na školní docházku. V poslední době ale převládá trend dávat odklad i dětem, které ho nepotřebují. „Nejčastějším důvodem k odkladu školní docházky je nezralost dítěte, logopedické nedostatky nebo problémy s udržením pozornosti. Odklad se častěji řeší u chlapců. Týkat by se měl kolem pěti procent dětí, u zbylých 18 procent dětí je odklad zbytečný. Zbytečnými odklady jsou nejvíce ohroženy děti ze sociálně slabšího prostředí, které v důsledku nižší stimulace plně nerozvily svůj potenciál. Potom jsou to děti z přespříliš ochranářského rodinného prostředí, ve kterém rodiče věří, že dávají dítěti prodloužené dětství, jedná se ale spíš o danajský dar,“ řekl Petr Nilius.

Kvůli aktuální situaci, kdy se zavírají školy a prvňáčci se týdny učí distančně, zvažuje odklad docházky víc rodičů než v předešlých letech. „Syn by měl příští rok nastoupit do první třídy, je ale narozen na konci července, proto odklad zvažujeme. Nyní hovoří pro odklad nejenom věk, ale i současná epidemická situace. Myslím, že první rok školy patří k těm nejdůležitějším, a aktuálně není jisté, zda by se od září pravidelná školní docházka vůbec realizovala,“ uvedla maminka předškoláka Antonína.

Rodiče, kteří se rozhodují, zda poslat dítě do školy, nebo ne, mají čas do konce dubna. Ne všechny děti ale s žádostí o doklad uspějí. „Pro odklad školní docházky je potřeba doporučení ze strany poradenského zařízení a doporučení pediatra nebo klinického psychologa. Vždy by ale měl být až posledním řešením. Navíc pokud není po rozhodnutí o odkladu zajištěna zacílená a pravidelná stimulační intervence nebo neproběhne systematická změna v dosavadním způsobu vzdělávání a rodičovském přístupu, tak se na obecné úrovni nedá očekávat jiný efekt nežli přirozený vývoj, který by proběhl i bez odkladu. Do první třídy pak nastupují děti s totožnými obtížemi, zvláště v emočně sociální oblasti, ve srovnání s vrstevníky jako před odkladem, jen o rok starší,“ popsal Petr Nilius.

V roce 2015 bylo v Česku otevřeno 300 přípravných tříd, právě ty mohou být řešením. Jejich počet sice roste, je ale stále nedostatečný. „Odklad by měl být využíván až jako krajní řešení, kterému předcházela systematická pedagogická péče. Tedy adepty na odklad by šlo identifikovat mnohem dříve a pracovat s nimi mnohem cíleněji a intenzivněji už v mateřské škole. V případě volby odkladu školní docházky se pro dítě přínosné jeví volba spíše přípravné třídy, která je svou formou na půl cesty mezi mateřskou a základní školou. Tyto třídy, které jsou na základních školách vedeny zkušenými učiteli, kteří budou mít pro nezralé děti pochopení, budou na ně klást přiměřené nároky a budou ovládat potřebné výchovně-vzdělávací metody. Další možností je pak vytvořit přirozené prostředí s nastavenými podpůrnými opatřeními už ve spádové škole, kam dítě putuje se svými kamarády z mateřské školy. Musíme být schopni vysvětlit rodičům a často i pedagogům výhody z toho plynoucí a rozptýlit obavy z této cesty,“ doporučil Petr Nilius.

Existuje řada pomůcek, které mohou předškolákům usnadnit blížící se nástup do školních lavic. K nim patří i Neurorehabilitační kufřík. „Za pomoci promyšlených a cílených interaktivních her, které vycházejí z neuropsychologické logiky, jsme schopni napomoci rozvoji rozumových schopností takřka všech složek paměti, pozornosti a jejich vlastností - zacílení, přepínání mezi podněty, udržení pozornosti na jeden úkol, vytrvalost a rychlost zpracování a vizuoprostorových složek, a napomoci rozvoji celkového efektivního fungování řídících funkcí, které jsou pro školáky potřeba. Je tedy ideálním vybavením například do přípravných tříd či pedagogických poraden. S kufříkem ale nemusejí pracovat jen psychologové či pedagogové, zvládnou to i rodiče. Jedná se tedy zcela jistě o cennou pomůcku pro rozvoj dítěte v domácím prostředí. Vhodný je i jako pomůcka pro prvňáčky, kteří mají problém se zvládáním výuky. Prostřednictvím kufříku jsme schopni rozvíjet slovní zásobu, slovotvorbu, základní čtenářské a matematické dovednosti,“ uzavřel Petr Nilius.