Život ve velkoměstě může být náročný. Každý proto někdy potřebuje se z něj alespoň na chvíli vymanit. Pokud patříte mezi ty, kteří nemají moc času ani možností na delší cesty za pražské hranice, nezoufejte. Čeká na vás městská zeleň! Praha se v roce 2018 umístila na prvním místě mezi evropskými metropolemi z hlediska poměru zelených ploch oproti celkové rozloze města – z té zabírají úctyhodných skoro 57 procent. Město se může pochlubit skutečnými skvosty zahradní architektury – místní parky patří mezi vyhledávané mezi zástupci všech generací. Spěchají sem za odpočinkem, sportovním vyžitím i kulturou. Takových míst je v Praze téměř 130 – jakých 5 určitě stojí za návštěvu?

Stromovka: obora hodná králů

S rozlohou 92 hektarů se Stromovka řadí mezi největší a nejpopulárnější parky na území české metropole. Zelená oáza přístupná ze samotného středu Holešovic má za sebou spletitou historii, a v dnešní době platí za oblíbenou destinaci vášnivých chodců, sportovců, milovníků domácí i tropické flóry, i těch, které sem lákají hojné kulturní akce.

Veřejnost si přitom krás původní Královské obory může užívat až od roku 1804. Do té doby spadala do výhradního užívání královských vrstev českých zemí. Po Jagelloncích zde například zůstala dominanta areálu – novogotický místodržitelský letohrádek, dnes domov časopiseckých kolekcí Národní knihovny. Vzpomínkou na vládu habsburské dynastie je zase přes 400 let stará unikátní Rudolfova štola. Toto technické dílo zajišťuje dostatečný přítok vody a udržování hladiny v nejednom z rybníků na území obory. Park je ideálně situován v okolí mnoha dalších turisticky oblíbených atrakcí – na jednom konci jej ohraničuje areál holešovického Výstaviště a nedalekého Planetária hl. m. Prahy, na druhé straně vás uvítá triáda bran trojského zámečku, zoologické a botanické zahrady.

Občerstvit se můžete v restauraci Vozovna Stromovka. Legendární restaurace Šlechtovka dnes bohužel nefunguje, přesto k ní určitě zavítejte. Jedná se o architektonický skvost, a navíc její okolí v nedávné době prošlo zásadní rekultivací.  „Oválný květinový záhon před průčelím Šlechtovy restaurace je navržen dle historické podoby záhonu z období první republiky. Jedná se o záhon kobercového typu s výsadbou letniček do podoby ornamentu, vycházejícího z historické předlohy. Květinové záhony západně od bývalého alpina jsou navrženy dle soudobých trendů. Jedná se o smíšené výsadby letniček,“ popisuje radní a náměstek primátora Petr Hlubuček.

Grébovka: vila s příchutí vinné révy

Kdo potřebuje narychlo uniknout do klidu z víru velkoměsta, často zavítá do Havlíčkových sadů. Tento park o rozloze cca 11 hektarů, známý pod familiárním názvem Grébovka, se rozpíná na pomezí tří pražských čtvrtí – Vinohrad, Vršovic a Nuslí.

Neorenesanční skvost – tak by se bez obav daly nazvat zahrady obepínající honosnou vilu, kterou zde nechal zbudovat pražský podnikatel Möritz Gröbe. V okolí objektu, dnes využívaného jako právnické školící středisko, se pořád něco děje. Okouzlující zázemí umělé jeskyně Grotta, přímo v epicentru celého areálu, vytváří impozantní koncertní stage.

Není překvapením, že se Grébovka opakovaně stává místem konání kulinářských festivalů či vinařských slavností. Opravdu totiž původně sloužila jako vinohrad, a na 2 hektarech z celkové rozlehy dodnes roste vinná réva. Rozhodně neprohloupíte, pokud zdejší produkty ochutnáte při posezení ve Viničním altánu nebo místním Café Pavilonu. Krom toho se zde rok, co rok konají slavnosti šumivého vína Prosecco.

Letná: monument dějin slavných i neslavných

Pražská Letná bude už navždy neodmyslitelně vepsána do moderních dějin našeho státu. Na pláni v sousedství zdejších sadů se totiž v roce 1989 začal psát příběh pádu autoritářského komunistického režimu. Samotný park má ale daleko starší historickou tradici sahající až do 19. století. Největší zásluhu na dnešní podobě parku měl bezpochyby František Josef Thomayer, český zahradní architekt a bratr slavnějšího lékaře. Ten vytvořil unikátní koncepci zámeckého parku, která byla dostatečně důstojná na to, aby mohla zdobit sousedství nově vybudovaného neorenesančního Letenského zámečku. V jeho těsné blízkosti dodnes najdete nejstarší dodnes dochovaný kolotoč v celé Evropě.

Na podobě Letenských sadů se ale významným způsobem podepsalo 20. století. Pražská Letná se v té době stala symbolem celého sovětského bloku, když zde vládní komunistická strana nechala zbudovat megalomanskou sochu vůdce SSSR Josifa Stalina. Pomník byl v roce 1962 odstraněn a po revoluci nahrazen obřím metronomem. Dodnes se ale tomuto prostranství neřekne jinak než „Stalin“. To se stalo oblíbeným místem setkávání pražské skate, hipster i alternativní scény.

Budoucnost tohoto jedinečného místa se ale loni ocitla v ohrožení. Důvodem byla nevyhovující statika, která zvýšila nebezpečí možného propadu podloží pod pomníkem. Magistrát se situaci rozhodl řešit, aby areál mohl nadále sloužit pro pořádání oblíbených kulturních akcí, navštěvovanými stovkami lidí. „Vybudovaly jsme podpěry kritických míst, kde se ukázaly slabiny. A tato místa se zpevnila pomocí kovových konstrukcí. Některá místa byla přebetonována a udělány byly také zátěžové testy,“ ujišťuje radní pro správu městského majetku Jan Chabr. Budoucnost koncertů na Stalinu je tedy pro teď bezpečná.

Petřín: transcendentální zážitek na výstupu z lanové dráhy

Jak vypadá spojení klášterní zahrady a anglického parku? Přesvědčte se o tom sami návštěvou Petřínských sadů. Ty totiž vznikly právě odstraněním hranic mezi Seminářskou zahradou, kterou město odkoupilo od řádu bosých karmelitánů, a Zahrady Nebozízek, projektované již zmíněným zahradním architektem Thomayerem.

Výsledek? Rozsáhlý lesopark, při jehož procházení objevujete stále další a další církevní skulptury a památky. Jedná se o opravdu vhodné místo k meditaci, taková skutečná oáza čisté přírody nedaleko Pražského hradu a Strahovského kláštera.

Petřín platí za oblíbené výletní místo. Samotný zážitek začíná už pod samotným kopcem – málokdo odolá pokušení vyjet nahoru dodnes funkční lanovou dráhou z roku 1891. Ta jej dopraví přímo do hlavního traktu sadů – k pověstné Petřínské rozhledně, projektované po vzoru pařížské Eiffelovy věže, a Zrcadlovému bludišti, ve kterém se můžete přesvědčit, že na tom pořád nejste tak špatně, jak byste mohli být. Vystoupit ale můžete už v půli cesty – a občerstvit se ve zdejší restauraci Nebozízek.

Ladronka: klenot na výdrholci

Na rozdíl od všech výše zmíněných parků se Ladronka nachází mimo pražské centrum. Blízce sousedí jak s významným dopravním uzlem na Vypichu, tak největší českou fakultní nemocnicí v Motole. Srdcem areálu se stala usedlost, podle které dostaly nazýváme i přilehlé pozemky.

Zdejší panství má poměrně spletitou barvitou historii. Její kořeny sahají až do dob vlády Karla IV. Ladronka se poté dostala do soukromého vlastnictví – jejím majitelem se stal hrabě Filip Ferdinand de la Crone. Postupně byla domovem zájezdního hostince, pražské buňky řádu maltézských rytířů, ale ve smutné historické etapě i hromadného hrobu pro pohřbívání obětí středověkých morových ran.

V roce 1993 obsadili národní kulturní památku squateři. Situace se vyřešila až zásahem policejních sborů a dalších ozbrojených služeb. Od té doby Ladronka směřovala k rozsáhlé rekonstrukci. Tak se stala oblíbenou destinací turistů, cyklistů, bruslařů i běžců, pro jejichž potřeby zde byly vybudovány speciální okruhy a další sportoviště. Provedením areál poplatný moderní době byl mnohokrát oceněn i architektonickou veřejností. Ladronka mimo jiné v roce 2006 získala i titul Stavba roku.