Pražské Společenské centrum Bethany hostilo poslední únorovou neděli druhý benefiční večer „S radostí a humorem o vážných věcech“, který iniciovala zlatnická rodinná firma JK Jitka Kudláčková. Nikomu z firmy totiž není lhostejný nepříznivý osud druhých. Nezištnou pomoc považují za samozřejmost.

Jitka Kudláčková se svým manželem Dušanem Mlynarčíkem a společně s Jaroslavem Duškem uspořádali benefiční večer ve prospěch spolku Adventor o. s., který se věnuje lidem s narušeným autistickým spektrem. „Cílem večera bylo ukázat, že i přes naše lidské rozdílnosti se můžeme navzájem doplňovat a obohacovat,“ uvedla Jitka Kudláčková, kreativní ředitelka a spoluzakladatelka JK Jitka Kudláčková.

Autisté mají mnohdy pouze poruchu soustředění, jsou plaší ve větší společnosti lidí, ale na první pohled se nijak neliší. Lidé z komunitního centra Adventor pomáhali organizovat celý večer a dva z nich dokonce vystoupili.

Večer zpestřil vynikající klavírista Denis Szalbot a pomyslnou štafetu převzal zpěvák a kytarista Radek Čihák. „Denis má neuvěřitelnou kapacitu. Myslím si, že by měl být profesorem na vysoké škole. Je neuvěřitelné, co všechno dokáže, a co ví a umí. Zpíval mezopotámské a skotské texty v originálním jazyce, byl to opravdu zážitek,“ svěřila svoje dojmy ze setkání s Denisem Szalbotem Jitka Kudláčková.

Jaroslav Dušek je s autisty spojen již dlouhou dobu. V Divadle Kampa s nimi dokonce hraje ve hře Přicházíme v míru a potvrzuje, že diváci jsou často překvapení, že autisté nejsou nijak odlišní. Pro Jaroslava Duška je tak pomoc běžnou věcí. „Já nepomáhám, já pouze dělám, co mám rád a neřeším, zda to někomu pomáhá,“ vysvětlil herec a dodal: „Já nechci pomáhat, chci propojovat. V touze pomoci se skrývá touha po moci.“

Během večera zazněla spousta zajímavých myšlenek. Třeba, že jeden prohřešek by se měl rovnat jedné omluvě a dál bychom neměli problém řešit, tudy cesta nevede. Nebo také to, že není pravda, že bude-li někdo spokojený, nebude se dál posouvat. Anebo, že někoho vést nemá smysl, protože ten druhý pak není sám sebou.

Jaroslav Dušek uvedl dokonce příklad z vlastní zkušenosti. „Můj vnuk Kašpar, kterému jsou dva roky a pět měsíců, je šťastný a rozvíjí se. Nemusí být nespokojený proto, aby se rozvíjel. Naopak, je nespokojený pouze tehdy, když ho někdo chce vést, tedy když ho vezmeme a někam odnese. To se urazí, vrátí se a dojde na dané místo sám,“ popsal Dušek situaci, kterou sám zažívá.

Nejen tyto zajímavé myšlenky, které poukázaly na předsudky a návyku, které si v sobě občas velmi mylně neseme, prolínaly celým večerem. Na dobrou věc se podařilo vybrat více než 100 000 Kč.

Závěrem zazněla česká státní hymna jako symbol toho, že bychom se jako národ měli podporovat a vzájemně spolupracovat. Je nejen krásná, ale také je to symbol neochvějné státnosti a toho, co všichni máme společné. Vzájemná hrdost a fakt, že bychom se měli vzájemně doplňovat a obohacovat přes všechny naše rozdílnosti. Všichni přítomní si tak odnesli nejen dobrý pocit, ale i tuto cennou myšlenku.

Kromě tomboly si mohli návštěvníci během večera prohlédnout také krásné obrazy vytvořené lidmi s autismem.