Armádní generál Ing. Petr Pavel, M.A je nejvyšším vojenským představitelem Armády České republiky. Absolvoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově, Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně. Má za sebou například i studijní pobyt ve štábní škole v Camberley, na Královské akademii obranných studií a na King's College London, kde prošel výukou mezinárodních vztahů.

Tento respektovaný důstojník odstartoval svoji kariéru u výsadkového vojska. V 90. letech pracoval v armádní zpravodajské službě. V lednu 1993 se vyznamenal v mírových misích UNPROFOR, kdy jeho jednotka zachránila odříznuté francouzské vojáky, kteří byli ve válečné zóně mezi Srby a Chorvaty.  

Je pro vás motorka členem rodiny?

Z mé strany určitě. Ze strany manželky je tak trochu nechtěný, protože jí krade můj volný čas, který bychom mohli trávit společně. U dětí je to naštěstí otázka sympatií.

Jakou péči jí věnujete?

Samozřejmě má střechu nad hlavou, tedy garáž, teplíčko, pravidelnou údržbu, lásku a pozornost, vše jako správný člen rodiny.

Sdílí někdo z rodiny váš koníček?

Žena ho se mnou zpočátku sdílela, protože jsme poznali spoustu nových míst a taky, aby mi udělala radost. Postupně ji ale přestalo bavit ‚klovat‘ mi zezadu do helmy a zatoužila jezdit na své motorce. Na rozdíl ode mě, který podle ní má úchylku – kdykoliv, kamkoliv a pokud možno stále – ona dává přednost čistě pohodovému svezení za pěkného a teplého počasí. Oba synové k motorce čuchli, chytla je, a i když zrovna teď žádnou nemají, je to zřejmě jen otázka času. Dcera má doma jednu ratolest, druhou na cestě a tím i dost rozumu, aby se držela dvou stop, zato její partner má pro změnu motorky hned dvě.

Na čem s manželkou jezdíte?

Měl jsem snad všechny velké značky s výjimkou Kawasaki. A protože mě nejvíc baví cestování a dlouhé štreky, mám teď bezpochyby nejlepší univerzál, GS od BMW. Moje žena na tento typ motorek a ježdění není, vždycky se jí nejvíc líbil styl chopper/cruiser a tak jsem jí pořídil hodnou Hondu Rebel 500.

Máte nějaký zážitek?

Těch by se našlo! Z jízdy samotné, z míst, která jsem navštívil a z lidí, které jsem měl možnost poznat. Při každém setkání je o čem vyprávět a na co vzpomínat. A tak místo jednoho špičkového zážitku, já mám minimálně dva průběžné – radost a štěstí. Radost z každé cesty přede mnou a dosud velké štěstí na parťáky, počasí a hlavně, až na drobné šrámy, i na bezpečné návraty.

Je nějaké oblíbené místo, kam vyrážíte?

Kamkoli, kde je hezky. Vynechávám dálnice a silnice první třídy a jsem rád, když mi navigace nabídne volbu silnic se spoustou zatáček, které mě dovedou na zajímavá, často netušená místa. Nedávno mě tak mile překvapila severní část Karlovarského kraje s krásnými místy, silnicemi, výhledy a zážitky. Zkrátka, nezáleží na destinaci, mám rád všechny cesty - s výjimkou těch hlavních.

Jak vnímáte setkání motorkářů na Motosalonu v Praze či Brně?

Tak hlavně, je to první předzvěst nadcházející moto sezony, která zmírňuje důsledky dlouhé abstinence. Láká mě to, že na jednom místě uvidím a osahám si spoustu novinek, které jsem už předtím sledoval na netu. Jsou tam pohromadě nejen motorky, ale také veškeré příslušenství a péče o ně. Mám také rád besedy, prezentace a zkušenosti motorkářů. A jako na jiných motorkářských akcích i tady panuje pohodová atmosféra. Nezáleží na tom, jestli je vám dvacet nebo šedesát, jestli jste zedník nebo bankéř, nebo jestli sedláte Jawu nebo Harley, všichni jsou příjemně naladěni na stejné vlně.