V malebném podhorském městečku Stará Paka se konala komorní a velmi poetická vernisáž s názvem 13. komnata. Malířka, přezdívána také jako něžná surrealistka, Pavlína Gardianová vtiskla Galerii PG nový ráz. Přátelé a  její příznivci měli možnost 24. listopadu 2018 se opět pokochat pohledem na její něžné tahy štětcem

Uznávaná malířka otevřela hostům dokořán dveře své galerie. V předvánočním čase 13. komnata dýchala svěžestí, ale s přijatelnou dávkou tajemnosti, která evokovala k hlubším myšlenkám... „Z psychologického pohledu máme všichni svou komnatu, mají různé rozměry a podoby. Klíče od těchto komnat máme v rukou my sami a také jen my sami určujeme, zda do svých komnat necháme někoho nahlédnout, nebo dveře od nich  ponecháme uzamčeny. Sdílená nebo ventilovaná bolestná vzpomínka může jednomu ulevit, ale naproti tomu druhému dát sílu poprat se s životními útrapami…,“ pronesla Pavlína Gardianová v úvodu své vernisáže.

Všichni víme, že umělci promítají své prožitky do vlastní tvorby. Do svých děl vkládají emoce, které je dělají jedinečnými.

Tento spiritistický kraj dal souznít řadě uměleckých duší. Surrealistka Pavlína Gardianová přizvala do své galerie kolegu, jehož tvorbu a vývoj monitoruje již několik let a není to nikdo jiný než Dalibor Šípek. Ten do vínku dostal talent po svém otci a má i velkou oporu ve svém sklářském týmu ve sklárně Anežka v Novém Boru, který dříve vedl sám jeho otec Bořek Šípek. Oba výtvarníci  se vzájemně prolínají a doplňují, čímž vzniká souhra barev a tvarů, světelných škál, společně spolu hrajících.

Pozvání tradičně a rád přijal docent Jaroslav Zvěřina: „Dílo Pavlíny Gardianové sleduji dlouho a společná výstava jejích obrazů spolu s ukázkami díla uměleckého skláře  D. Šípka představuje expozici plnou emocí. Je zřejmou podstatou našeho vnímání krásy, kterou vnímáme z uměleckých děl, že je z větší části pod vlivem emocí. My lidé nejsme zdaleka tak racionální a moudří, jak se domníváme. Náš svět je spoluvytvářen city a vášněmi. Wiliam Shakespeare kdysi vyjádřil tuto skutečnost mimo jiné větou, že náš malý svět je obklopen sněním". Posláním výtvarného umění je kromě toho, že prostřednictvím barvy, tvarů a kresby vytváří krásu, také v nás vyvolává citová hnutí. To je zřejmě ona třináctá komnata, do které nás Pavlína zve…,“ komentoval svůj vhled do výstavy. 

Vernisáž proběhla ve velice přátelském a radostném duchu, optimistické atmosféře, plné vřelosti, ale také pokory a úcty, kterou ještě více umocnilo vystoupení klavírního mága Daniela Philippa Stotze. Tento švýcarský mistr improvizace skládá hudbu přímo k malířčiným obrazům.

Jedna z návštěvnic procítěně popsala, jak se na vernisáži cítí: „Výstava paní magistry Pavlíny Gardianové je jako každá prezentace její tvorby zážitkem. Zážitkem pro duši, emoce i přemýšlení nad skrytou ale i zjevnou hloubkou lidského bytí. Téma emocí krásných bytostí nejen lidských ale i bytostí s andělskými křídly a s oduševnělou tváří je červenou nití, vláknem, které se vine snad celým průřezem díla. Jsou-li vystavená díla sondou do 13. komnaty této malířky, pak jsou její třinácté komnaty zázračnými, báječnými místy. Lze jí blahopřát k opět poutavé výstavě, a nám všem k tomu, že tato výstava není v Praze jako řada jejích dalších prezentací, ale v místě jejího rodiště,“ ocenila milá dáma.

Hojná účast hostů a přátel, především z východočeského kraje, Nového Boru a Prahy je důkazem, že velkolepé akce se mohou odehrávat i mimo hlavní dění velkoměsta.