Odstartoval nový školní rok a s ním i další ročník originálního projektu Bubny do škol, za kterým stojí uznávaný perkusista Tokhi. V Cukrárně Na nádvoří v srdci Prahy to skutečně tepalo.

Tokhi to tam pěkně rozbalil společně se známými osobností, které přivedly svá dítka, aby okusila ten pocit, když se rozezní bubny. Je skvělé, že projekt Bubny do škol rozvíjí osobnost zábavnou formou, stejně tak kreativitu, učí děti soustředění, spolupráci, vzájemné komunikaci, ale je také prevencí šikany a zmírňuje agresi. Další přidanou hodnotou projektu je fakt, že dokáže děti zvednout od počítačů, tabletů či mobilů a posiluje týmové nasazení. Na akci Tokhi prozradil: „Projekt vznikal pozvolna. Měli jsme hodně bubnů, tak jsme zkusili dělat workshopy i pro děti, začalo mě to bavit, vytvářel jsem metodiku učení a postupně vznikly Bubny do škol,“ popisuje vznik projektu jeho autor a dodává: „Nechali jsme se inspirovat americkým modelem, protože v Americe jsou podobné projekty běžné. Takže projekt obsahuje prvky, které umožňují to, aby děti hrály všechny spolu, aby si v jednu chvíli byly všichni rovni, aby se vzájemně respektovaly, poslouchaly.“ Představení obnovené verze projektu Bubny do škol si nenechala ujít celá řada známých českých osobností. O šikaně se hovořilo nahlas a téměř každý potvrdil, že s ní má nějakou zkušenost.

S dcerou Sofií přišla Ivana Jirešová a prozradila, že šikanu ve škole byla nucená řešit: „Byla jsem překvapená, že to se mnou nikdo nechtěl moc řešit. Všichni mi říkali, že hlavně nechtějí žádné problémy. Šla jsem dokonce i za psycholožkou, abych věděla, jak o tom mám se Sofií mluvit. Děti se stydí říct, že jim někdo ubližuje. Ten, kdo je opravdu týraný nebo šikanovaný se stydí o problému mluvit.“ Doporučila všem, aby děti tkz. rozmluvili, aby nám řekly, co je trápí. Šikanu považuje za ošemetné téma, protože je snadno zneužitelné a dodala: „Nikde není stanoveno, co je přesně šikana.“

Štěpánka Duchková spokojeně potvrdila, že šikanu se svými syny zatím nemusela řešit, ale zavzpomínala na výchovné metody jedné paní učitelky: „Paní učitelka dávala zlobivým dětem na čelo razítko prasete. Dnes by to bylo určitě bráno jako šikana, ale v minulých dobách komunismu, to bylo normální,“ smála se dobře naladěná moderátorka.

Cvičitelka Hanka Kynychová dorazila s manželem a oběma dcerami. Ona sama se prý se šikanou nikdy nesetkala. Její děti pouze s posměšky. „Filip přišel jednou ze školy s tím, že se do něj spolužáci naváželi s tím, že má slavnou mámu, tak musí být určitě bohatý. Sofince se stalo na táboře něco podobného. Říkali jí, že je dcera té cvičitelky, tak jim pohotově odpověděla, že je dcera svojí mámy,“ sdělila pyšně Kynychová.

Dorazila také DJ Lucca s oběma syny, kteří se s šikanou na rozdíl o maminky zatím nesetkali. „Když jsem byla malá, tak se mi děti ve škole smály – jmenovala jsem se Kvasnicová, měla jsem trochu odstáté uši a navíc jsem trpěla na ekzémy. Teď už si žádné trauma nenesu, ale v dětství a v teenagerovském věku mi to samozřejmě líto bylo a nenesla jsem to úplně dobře, styděla jsem se,“ svěřila manželka Michala Dvořáka ze skupiny Lucie. To Ivetu Vítovou setkání přivedlo k úvaze, zda se o šikaně dříve spíše nemluvilo, nebo jí tolik nebylo. „Nevím, zda je to volnou výchovou, která je teď velmi populární, že si děti více dovolují,  než dříve anebo tím, že média stále dokola opakují jeden případ a my pak máme pocit, že je šikana všude kolem nás. Mám ale pocit, že když jsem byla já ve škole, tak šikana nebyla. Nikdy se mi nestalo, že bych se setkala s nějakou velkou partou, která by někoho nebo snad i mě šikanovala. Ano, samozřejmě jsme se mezi sebou s dětmi posmívaly, třeba kvůli tomu, že má někdo teplákovku po starší sestře, nebo něco podobného, ale nebylo to nic dramatického. Doufám, že ani moje dcera se s šikanou nesetká,“ svěřila sympatická moderátorka.