Jana Štěpánková je dáma, která stárne s noblesou!

Skvělá herečka Jana Štěpánková jen zdánlivě prožila klidné dětství. Bohužel je několik okamžiků, na které dodnes nerada vzpomíná. Bylo to například období, kdy to měl tatínek Zdeněk Štěpánek velmi nahnuté, díky jednomu z milenců své ženy Eleny. Utajený poměr s ženatým Juliem Fučíkem se potvrdil, jak už to tak někdy bývá, když se Štěpánek vrátil nečekaně dříve domů a zastihl záletníka v bytě. Došlo k potyčce a Fučík sražen ze schodů a na malér bylo zaděláno. Nepříjemné bylo také období, kdy se jim nedostávalo peněz. Ještě složitější období přišlo v roce 1948. Maminka nesouhlasila s nastupujícím režimem a dovolila si veřejně vyjádřit nesouhlas s tím, co se děje ve společnosti. Odpověď přišla záhy, dostala okamžitou výpověď z divadla.

Dětství v netradiční rodině

Maminka Elena Hálková, vnučka českého básníka Vítězslava Hálka, byla krásná a o nápadníky neměla nouzi, ani když se provdala. Velmi blízkou náklonost ji projevoval mladý režisér Otakar Vávra, ale poměr oba úzkostlivě tajili. Po mnoha a mnoha letech na ni vzpomínal jako na nejpůvabnější ženu svého života. V šesti letech se rodiče Jany Štěpánkové rozvedli a vstoupili do nových vztahů. Mezi novými rodinami vládl kupodivu klid a mír. V obou vztazích se narodili noví sourozenci. Mamince se narodila dcera Kateřina, otci a Soně Grossové se narodil syn Martin Štěpánek. Zajímavostí je, že novorozenému Martinovi se nedostávalo mateřského mléka od jeho matky, a tak se v podstatě jeho kojnou stala exmanželka jeho otce, tedy Elena, která měla dostatek mléka pro dceru Kateřinu i další dítě. Z tatínkovy strany po čase přibyl další sourozenec, kterým nebyl nikdo jiný než Petr Štěpánek a  z maminčiny strany ještě Kristina (provdaná Taberyová), která se stala známou televizní režisérkou. Není to běžné, je to dokonce pozoruhodné, ale všechny děti se potkávaly a měly se rády.

Rodiče nechtěli, aby se stala herečkou

Jana Štěpánková měla přísně zakázáno hrát divadlo, a to už od dětství. Zákaz platil i pro školní besídky. Nakonec bylo vše jinak a úspěšná herečka začínala vlastně po boku svého slavného otce, sice jen jako ochotnice a velmi nesměle. První vystoupení podle jejích slov prý byla naprostá katastrofa. Kupodivu její kroky nakonec mířily na Divadelní akademii múzických umění v Praze. První skutečnou štací bylo pardubické divadlo. Po šesti letech odešla do pražského libeňského Divadla S. K. Neumanna a přišly také menší filmové role, ve kterých na sebe vždy dokázala strhnout pozornost svým osobitým projevem.

Do povědomí diváků se nesmazatelně zapsala jednou z hlavních rolí v úspěšném seriálu Taková normální rodinka. Bohužel tento trhák na pokračování byl označen za buržoazní zábavu a málo budovatelský a musel skončit. Do srdcí diváků se také zapsala jako lékařka Dana Králová v seriálu Nemocnice na kraji města. Diváci ji zbožňovali a často se zamýšleli nad tím, zda osud postavy není v něčem podobný tomu jejímu, ale nebylo tomu tak. Vedla totiž naprosto spořádaný život se svým manželem, televizním režisérem, Jaroslavem Dudkem, se kterým žila od počátku své herecké dráhy až do jeho skonu. Netušila však, jak hořký kalich do dna bude muset vypít po jeho smrti. Divadlo na Vinohradech jí nečekaně neprodloužilo smlouvu, i když byla jednou z nejvýraznějších hereček této scény. Vyhazov, který byl velice špatně načasovaný, přijala s velkou bolestí v srdci a přijala roli vysloužilé herečky a odešla do důchodu. Tehdejší vedení se skutečně dopustilo křivdy, která ji táhla ke dnu. Naštěstí si uvědomila včas, že musí bojovat a vzala to jako výzvu: „Co tě nezabije, to tě posílí.“ Nepřišlo to samo, ale až na naléhání jediného syna Jana Dudka, softwarového specialisty, který viděl, jak se trápí. Soustředila se tedy na televizní role, které jí byly nabízeny. Čas běžel a najednou se herečce opět otevřely dveře do Divadla na Vinohradech. Byla to jakási satisfakce, ale opět ji byl podstrčen kalich hořkého moku a dvojnásobná držitelka Ceny Františka Filipovského se musela poroučet podruhé…

Role, ve kterých by umírala, odmítá

Jana Štěpánková je sice stále velmi vitální, ale přepadají ji velké chmury vždy, když někdo blízký odejde do hereckého nebe. Dokonce už před pár lety požádala svojí švagrovou Zlatu Adamovskou, aby jí, až přijde její čas, promluvila nad její rakví. Dříve prý nechápala, proč se kolegové zdráhají ve svých rolích umírat, ale dnes už o ně také nestojí. V současné době působí v divadle Ungelt. Vidět ji můžete v dojemné tragikomedii Pardál. Svým osobitým způsobem ztvárňuje postarší dámu, která autem srazí zapomnětlivého muže, který je tolik podobný jejímu zesnulému manželovi, že zápletka je nasnadě.