V dnešní době se i malé děti dostávají k moderním technologiím poměrně brzy. Čas strávený online se ale může snadno vymknout kontrole – podle statistik ohrožuje závislost na mobilním telefonu až 70 % mladistvých.[1] Proto je nutné stanovit dětem pravidla užívání sociálních sítí a internetu obecně. Rodiče by měli dítěti vymezit konkrétní čas a mít pod kontrolou, co dítě online konzumuje. Pokud jejich potomek narazí na nevhodný obsah, například pornografii nebo násilí, měli by být rodiče připraveni o tom s dítětem komunikovat. Na dospívající však v zákoutích internetu číhají i další nebezpečí – například predátoři na sociálních sítích nebo kyberšikana. Jak mohou rodiče své děti chránit a předcházet závažným problémům?

Virtuální svět je v podstatě nekonečná databáze informací. Děti se v ní snadno mohou dostat k obsahu, který jim nepřísluší, a který je může negativně ovlivnit, v krajním případě až vyděsit. Role rodičů proto spočívá ve srozumitelném vysvětlování citlivých témat. Zároveň však musí i korigovat, k jakému obsahu se dítě dostane. Nutné je také sledovat, kolik času dítě tráví surfováním na internetu. S regulací mohou pomoci samy technologie – většina digitálních zařízení například nabízí takzvanou „parental control“ neboli rodičovskou kontrolu. V zájmu rodičů je proto především technologiím porozumět a naučit se, i s jejich pomocí, vytvářet bezpečné prostředí pro jejich používání.

„Je důležité zamyslet se nad tím, proč dávají rodiče malým dětem do rukou mobilní telefony. Chtějí mít na chvíli klid a odpočinout si, nebo být s dítětem v kontaktu? Nebo je pro ně důležité jim vštípit základní znalosti digitálního prostředí? Ať už je příčina jakákoli, vždy je nutné nastavit hranice. Nezapomínejme také na to, že pravidla musí platit i pro rodiče,” říká Mgr. Kateřina Halfarová, LL.M., psycholožka z Canadian Medical. „Pokud dítěti zakážeme telefon u oběda, ani rodiče by během této doby neměli kontrolovat například emaily. Dítě by pak mohlo být právem zmatené. Dalším příkladem je i neustálá potřeba dívat se na obsah v mobilu – pro dítě je pak samozřejmostí mít také telefon stále u sebe. Prostě jen přirozeně kopíruje chování svých rodičů,” vysvětluje psycholožka.

Parental control nebo volná výchova?

K rodičovské kontrole na sociálních sítích existuje celá řada názorů a postojů – někdy je nezbytná, ale v jiných případech ne. „Obvykle není nutné, aby rodiče o sociálních sítích svých dětí věděli všechno, či je dokonce potají kontrolovali skrze falešné profily. V řadě případů pomůže naprostý opak, a to dětem poskytnut prostor pro učení a objevování prostřednictvím online interakcí. Zároveň je však nutné naučit se rozpoznat nebezpečí. Co dělat, pokud bude po dítěti někdo chtít zaslat fotografie? Jaký zvolit postup, pokud se bojí s někým ukončit virtuální kontakt? Důležité je probrat i sdílení osobních údajů, vytváření vztahů na sociálních sítích či vhodnost zapojení dítěte do určité internetové komunity nebo skupiny,” vysvětluje Mgr. Halfarová, a dodává, že virtuální obsah se často šíří bez omezení a velkou rychlostí. V případech kyberšikany či krádeže identity je tak nutné reagovat pohotově. Pomáhá i úzká spolupráce se školou.

„Onlinové” vztahy

Vztahy v online prostředí mají jinou kvalitu než v reálném životě. Pokud děti zvládnou odlišit realitu od virtuálního světa, dokážou vnímat i odlišnost v mezilidských vztazích. „Téma vztahů na sociálních sítích je rozmanité a komplexní. Zasahuje totiž i do problematiky sebeprezentace a identity. To pak následně může mít negativní dopad v navazování vztahů v reálném světě,” říká psycholožka.

Z online světa se do reality přenáší i oblast komunikace a tvorba slov. V praxi může jít třeba o zkratkovitost řeči, kdy jednoduché populární výrazy nahrazují celé věty. „Je třeba podotknout, že rodiče si obvykle podobnou zkušeností neprošli. Mnohým výrazům proto nerozumí, což u nich i u dětí může vyvolávat frustraci. V tomto ohledu je často lepší nahradit chytré články za přímou interakci. Učme se tedy spolu s dětmi komunikovat o virtuálním světě, než abychom si o tom nastudovali první poslední,” uzavírá Mgr. Kateřina Halfarová z Canadian Medical.

Neváhejte se obrátit na odborníka

Pokud máme pocit, že je dítě závislé na telefonu či internetu, je nutné navštívit odborníka. Závislost by totiž vždy měl diagnostikovat pouze odborník. Ten navíc poradí i v situacích, kdy si potřebujeme ujasnit i jednoduchá pravidla – například jak si nastavit režim dne či jak propojit volný čas s prací a úkoly na internetu. Dále určí i hranici mezi zdravým a škodlivým užíváním, případně navrhne další léčebný postup.

[1] https://ct24.ceskatelevize.cz/2931560-168-hodin-fenomen-nomofobie